27. 5. 2016
V týdnu od 2. do 10. května jsme se s mými pěti spolužáky a pěti žáky 3. ročníku zúčastnili výměnného pobytu s francouzskými studenty střední školy v Lectoure. Během tohoto pobytu jsem nasbírala spousty cenných zkušeností, a nejen to – také jsem se (dle mého názoru) zlepšila - nebo minimálně procvičila ve francouzštině.
Ještě před tím, než jsme dorazili do Lectoure, tak jsme navštívili Paříž, kde jsme strávili 3 dny, a poté město Bordeaux, kde jsme byli 1 den. V Paříži jsme navštívili například Eiffelovu věž, Vítězný oblouk, Louvre a spoustu dalších zajímavostí. V Paříži jsem předtím byla jen jednou v životě, a to když mi bylo 5 let a strávila jsem tam s rodiči a sestrou pouze jeden jediný den a už si z něj moc nepamatuji. Proto jsem na toto velkoměsto byla velmi zvědavá a natěšená zároveň. Překvapilo mě, že je tam celkem nebezpečno a kdybych měla jít úplně sama po ulici v určitých místech, tak bych se velmi bála. Musím ale jinak říct, že Paříž je nádherná a ještě bych se tam chtěla někdy podívat. Do Bordeaux jsme jeli TGV, což pro mě byl také skvělý zážitek. Bordeaux mě nadchlo asi i víc než Paříž, možná je to i počasím, které tam v tu dobu bylo slunečné a celkem teplé. Po dnu v Bordeaux jsme se přemístili do Lectoure.
Krajinou jihovýchodní Francie jsem byla naprosto okouzlena, ale to nebyla jediná věc. Celkem se mi zalíbil i životní styl, který je tu veden. Lidé žijí na venkově, dá se říct v souznění s přírodou, na čerstvém vzduchu a pro většinu z nich je nějaký velký shon téměř cizí. Přes oběd a na večeři se pořádně nají (předkrm, hlavní jídlo, dezert, popřípadě sýr či salát), snídani tak moc neřeší a svačiny už vůbec ne. Mají obvykle nějaké domácí mazlíčky a někteří i třeba krávy, krocany a tak podobně.
Velkou zkušeností a také zároveň i výzvou pro mě bylo hrát divadlo v cizím jazyce před spoustou lidí, pro které byl tento jazyk mateřštinou. Celý ten den, kdy jsme večer měli hrát, jsem kupodivu nepociťovala nervozitu. Až poslední minuty před začátkem jsem začala být trochu vystresovaná, ale jak jsem vstoupila na scénu, stres vystřídal dobrý pocit a nakonec jsem si celé představení užila. Nebylo se čeho bát, jelikož jsme všichni skvěle uměli text a za celý den jsme si celou hru několikrát přehráli. Po našich hereckých výkonech se ozval velký aplaus francouzských diváků a posléze i gratulace k našemu velkému úspěchu. Myslím, že mohu mluvit za všechny, když řeknu, že jsme si to krásně užili.
Ale divadlo samozřejmě není jedinou položkou v seznamu mých hezkých vzpomínek. Během celého týdne jsme toho stihli vidět v této oblasti docela dost – Abbaye de Flaran, město Auch a Toulouse, kde jsem nakoupila pro svoji rodinu pár suvenýrů s fialkovým motivem.
Další zajímavý počin, který mi byl umožněn, byla jízda na koni bez sedla. Mám velmi ráda zvířata obecně a koně obzvláště. Na koňském hřbetu jsem už předtím seděla mnohokrát, ale bez sedla, to se mi poštěstilo až ve Francii.
Jsem šťastná, že mi bylo umožněno nahlédnout do běžného života Francouzů, že jsem si se svou korespondentkou celkem dobře rozuměla, užily jsme si spoustu legrace a jsem také ráda, že rodina, ve které jsem byla ubytována, se o mě hezky starala a věnovala se mi.
Autorka: Tereza Kasalová, 2.C
