I pro letošní studentky a studenty maturitního ročníku připravili učitelé dějepisu exkurzi na místa dosvědčující temné kapitoly lidských dějin. Komplexy koncentračního a vyhlazovacího tábora v polské Osvětimi-Březince i v paprscích jarního slunce působily tísnivým dojmem. Na každém kroku, při pohledu na hromady osobních věcí i tváří tvář kremační peci v každém rezonuje dokola stejná otázka: Jak může člověk být k druhému tak krutý?
Přes všechnu bolest z mrazivé scenerie bychom měli vnímat příběhy a svědectví těch, kteří v nacistické „továrně smrti“ riskovali svůj život a svými skutky pomohli druhým. Např. zdravotní sestra a vězenkyně Stanisława Leszczyńská pomohla v nehygienických podmínkách přivést na svět více než 3 000 dětí. Polský kněz Maxmilián Kolbe se zase dobrovolně vydal na smrt místo spoluvězně, na kterého doma čekala rodina.
Budete-li mít možnost místo krutého vraždění ale i naděje navštívit, neváhejte. Jen máloco dokáže o ceně lidského života tolik svědčit. A hlavně: člověk si znovu uvědomí, jak moc důležité je stát za každou cenu na straně dobra.