20. 12. 2023
V rámci biologického semináře ve čtvrtém ročníku jsme měli možnost navštívit Psychiatrickou nemocnici v Brně, Černovicích, což byl skutečně jedinečný a originální zážitek. Zaměřili jsme se na téma protialkoholní léčby.
Hned od začátku nás zavedla asistentka vrchní sestry do prezentační místnosti, kde nám přiblížila různá oddělení nemocnice. Po zodpovězení všech dotazů jsme prošli nádherným parkem, o který se mimo jiné starají i pacienti, do budovy protialkoholní léčby. Ujala se nás vedoucí sestra a představila nám ostrá pravidla, kterými se klienti musí řídit, také jsme měli možnost nakouknout do příručky s popisem jednotlivých postupů. Překvapilo nás s jakou intenzitou a odevzdaností pracuje personál s pacienty a také to, jak nízká je hranice mezi úspěšnou léčbou a vyhazovem. Každý návrat klienta z vycházky je doprovázen dechovou zkouškou (sami jsme měli možnost jednu vidět) a i minimální přestupek vede k okamžitému propuštění. Navíc je každý den stanovený plán činností, které se musí plnit. Uklízení pokojů, toalet, chodeb a péče o květiny jsou na denním pořádku. V případě, že dojde k porušení, obdrží černé body, kterými dostávají zpětnou vazbu o tom, že by sami v „normálním“ životě nemuseli abstinenci zvládnout. Po tomto už dost silném zážitku přišla záchytná stanice, která i těm psychicky nejodolnějším z nás zvýšila hladinu katecholaminů v krvi na maximum.
Záchytnou stanici, lidově přezdívanou „záchytka“, tvoří velmi malý prostor pro sestru přijímající pacienty a pár místností s lůžky. Musím uznat, že všechny nás udivila empatie a klid, s nímž s námi hovořila. Popsala nám kompletní cestu pacienta od příjmu až po propuštění proloženou mnoha příběhy z její více než patnáctileté kariéry. Seznámila nás také s podmínkami, které je nutné splnit pro příjem, neboť ani na záchytku se nedostane každý. Hranice hladiny alkoholu v krvi je v rozmezí 1-4 promile. Má-li tedy pacient více, je rovnou poslán na JIP nebo ARO do nemocnice, jakmile má méně než 1 promile, je propuštěn „na svobodu“, v létě, v zimě, v dešti, ve 13 hodin odpoledne, v 1 hodinu ráno. Na konci prohlídky jsme nahlédli do jednotlivých pokojů, v nichž byly postele doslova zabetonovány do země, některé měly dokonce i popruhy pro ukotvení neklidných pacientů ohrožujících sebe i okolí. To nám všem opravdu vyrazilo dech.
Celý zážitek nás silně poznamenal, ale úspěch spočívá v tom, že jsme si snad udrželi zdravý rozum a nebylo nutné nás zde hospitalizovat. Máme možnost navštívit i jiná oddělení, což bude velmi zajímavé. Takže zase příště. Michal Netík, studenti BiS 4.B, 6.A a Lenka Ryšavá