22. 12. 2021
Příběh o znuděné celebritě hledající povyražení mimo svoji zlatou klec; příběh o kořenech starobylého rodu; příběh o nezlomené hrdosti a procitnuvší pýše...
I tak bychom mohli interpretovat Lucernu, více než 100 let starou divadelní hru Aloise Jiráska, kterou jsme se studenty z 2.B zhlédli 21. prosince 2021 v Mahenově divadle.
Z dramaturgického hlediska hra nepřinesla nic nového: na jevišti stál starý mlýn, obrovská lípa i zámeček v lesích; vrchnost se pitvořivě povyšovala nad prostý lid; projevované emoce mnohdy připomínaly scénky od táborového ohně a Jiráskova čeština spíše nutila k tichému překladu, než že by nás vtáhla do děje... Ale školní web není místem pro komplexní recenzi...
To, co se povedlo opravdu hodně, bylo angažmá houslového sextetu, který po celou dobu představení živě doprovázel. Samozřejmě, že k jeho zajímavosti přispěla i jevištní přítomnost naší spolužačky, houslistky Molly Šudákové, která pro nás byla vlastně vstupním impulzem k návštěvě divadla, nicméně hudební doprovod tuto inscenaci opravdu povýšil. Ocenili jsme i herecké výkony mlynáře - Jiřího Suchého z Tábora a Kláskové - Terezy Groszmannové, kteří se svých rolí zhostili velmi přirozeně.
Doba covidová se na představení podepsala nejen téměř prázdným hledištěm nebo vstupními kontrolami testů a rouškami v sále. Zcela mimořádně zastoupil roli dvořana, kterému až do představení nedošel výsledek PCR testu, sám režisér Štěpán Pácl...
Věříme, že jsme společně v divadle nebyli naposledy. Vždyť u chlebíčku o přestávce jsme stihli probrat tolik osobních kulturních zážitků, na které při běžném školním provozu vůbec nezbývá čas...
