Na světě není mnoho míst, která už jen při vyslovení svého jména vzbuzují silné emoce. Polské město Osvětim je ale příkladem více než výmluvným. Dnes poměrně moderní město, v dobách před sedmdesáti lety poslední adresa více než milionu mužů, žen a dětí z celého světa.
Do míst spojených s krutým zacházením, utrpením a hlavně vražděním nevinných lidí se v pondělí 3. dubna vypravili studenti a studentky maturitního ročníku. Na vlastní oči mohli spatřit torza dřevěných stájí, v nichž se během parných dní a mrazivých nocí tísnily tisíce „nepohodlných“. Hromady předmětů osobní potřeby tiše vydávaly svědectví o bezpočtu lidských osudů, které se na tomto hrůzném místě krátce střetávaly. Nejsilnější prožitek všem připravilo počasí – silný vítr a občasné sněhové vločky dávaly i přes péřové bundy, čepice a rukavice pocítit, jak krutí lidé dokážou být.
Po náročném dni na zúčastněné čekal vyhřátý autobus a návrat domů. Na většinu vězněných týdny utrpení a žár kremační pece…