17. 6. 2022

Gymnázium Křenová

Křenka ve Stuttgartu a naopak

Poslední dva roky byly kvůli covidu plné nejrůznějších omezení v cestování. To je až příliš dlouhá doba, než by se dala snést. Nemohl se pochopitelně pořádat ani tradiční výměnný pobyt s naší partnerskou školou ve Stuttgartu. A tak jsme byli nadšeni, když nám (8 holkám a třem klukům z 2.B a dvěma klukům ze 4.A) byla letošní školní rok nabídnuta jedinečná příležitost se obnovené žákovské výměny zúčastnit.

V pondělí 9. května večer dorazili naši hosté ze Stuttgartu do Brna a nás předtím čekal první důležitý úkol - připravit ubytování pro naše německé vrstevníky. Pro některé to znamenalo jen trošku zkulturnit svůj příbytek, jiní by zase potřebovali snad celý deratizační tým, aby byl pokoj vůbec obyvatelný.

Hned druhý den ráno jsme se všichni sešli ve škole, kde nás ve sborovně přivítal pan ředitel Marek. Jako překvapení si pro nás připravil výstup na observatoř, která se nachází na střeše školy a o níž jsme neměli dosud ani ponětí. Poprvé jsme měli možnost vidět celý školní areál z nové perspektivy. Zbytek dopoledne se němečtí žáci účastnili společně s námi výuky (chemie, biologie, němčina) a ochutnali oběd ve školní jídelně. Pak následoval kurz základů češtiny „pro přežití“ a stručný výklad k českým či brněnským reáliím, styčným bodům partnerských měst Brna a Stuttgartu apod. Jedním z těchto společných bodů je i architekt Ludwig Mies van der Rohe, a proto jsme se odpoledne ještě vydali na prohlídku vily Tugendhat,

Ve středu jsme se zamířili do VIDA centra, kde jsme byli svědky science show na téma zvuk. Po důkladné prohlídce expozice jsme se přesunuli do nedaleké baziliky Nanebevzetí Panny Marie na Mendlově náměstí a do zahrady augustiniánského kláštera, kde jsme si připomněli nejen G. Mendela, ale i osudy brněnských Němců po bezprostředním skončení druhé světové války. Po obědě v pivovarské restauraci jsme den zakončili akčně v lanovém centru Jungle park v Pisárkách.

Následující den jsme opustili Brno a zamířili na jih, k pálavským vinicím (vinice jsou dalším průsečíkem jižní Moravy a Stuttgartu). Nejdříve jsme se zastavili v muzeu Brána do římské říše u Mušova, kde jsme se dozvěděli o římsko-germánském potýkání ve 2. století. Pokračovali jsme do Mikulova, prohlídkou města a výstupem na Svatý kopeček. Počasí nám přálo. Po návratu do Brna jsme německé kamarády provedli městem a večer jsme ještě zvládli fotbalový zápas.

Páteční den začal prohlídkou Nové radnice (viděli jsme, kde zasedá zastupitelstvo i rada města Brna), přes Zelný trh a Petrov jsme došli na hrad Špilberk, kde byla naplánovaná prohlídka kasemat. Odpoledne jsme měli individuálně k dispozici pro sebe, ale závěr dne byl opět společný: čekala nás impozantní hra minigolfu, která by ohromila i Tigera Woodse. A dokud bylo vidět, hráli jsme pak ještě všichni plážový volejbal.

Sobota 14. května, finální den – balení, loučení, dojetí. Naštěstí nikdo nemusel být smutný, protože to nebylo naše poslední setkání. Pro mnohé z nás ty společné dny nebyly jen příležitostí přiučit se němčině, ale také možností navštívit místa v Brně a jeho okolí, kde třeba ještě nikdy předtím nebyli.

A po dvou týdnech jsme se naopak my vydali do německého Stuttgartu.

V pondělí 30.5. jsme se v brzkých ranních hodinách setkali v kompletní sestavě na brněnském hlavním nádraží. Odjeli jsme velice pěkným vlakem do Prahy, následoval přestup do pendolina směr Cheb, v Chebu další přestup směr Norimberk, kde jsme poprvé „ochutnali“ němčinu, poté poslední přestup na zpožděný vlak do Stuttgartu. Po jedenácti a půl hodinách jsme kolem 18. hodiny dorazili na hlavní nádraží ve Stuttgartu. Zde nás čekali naše „hostovské rodiny“ s vřelým přivítáním a po dlouhé, byť příjemné cestě, jsme se seznamovali, večeřeli a mohli se ubytovat. Ti, co měli ještě nějaké síly, se sešli na nedalekém hřišti, kde jsme strávili poslední hodiny tohoto dne něčím, co připomínalo volejbal 😊.

Další den jsme ráno u našich rodin posnídali a vydali se do naší partnerské školy Neues Gymnasium Leibniz ve Stuttgartu - Feuerbachu. Byli jsme rozděleni do různých tříd, takže každý se zúčastnil jiného vyučování, navštívili jsme hodiny dějepisu, latiny, němčiny či chemie. Je ale nutno dodat, že Německo má jiný školský systém, a jedna vyučovací hodina netrvá pro nás tradičních 45 minut, ale 90 minut, tedy 90 minut intenzivní němčiny, kterou v normálních hodinách u nás na gymnáziu nezažijeme. Během dne si na nás udělal chvilku i ředitel školy, pan Warthmann, s milým proslovem (Brno a Stuttgart spojuje mimo jiné architektura a naše generace se stává, v přeneseném slova smyslu, architekty nové Evropy). Následovala prohlídka celé školy, včetně výstupu na střechu. Naše partnerská škola se nedávno sloučila se sousedním gymnáziem, má asi 1200 žáků a netrpělivě čeká na to, až začne výstavba nové školní budovy. Úterní odpoledne jsme trávili společně s německými žáky především v okolí školy na vrchu Killesberg, kde jsme ochutnali italskou kuchyni, svezli se vláčkem pro děti 😊 k vyhlídkové věži, ze které byl nádherný výhled na celé město (byl ale pouze pro odvážlivce :-P).

Ve středu nás čekal workshop v disciplíně Slam-Poetry, kde jsme si společně s jedním německým umělcem vyzkoušeli psát různé básničky, písničky a texty, které odvážlivci prezentovali všem. Následovala „Landeskunde“ (vlastivěda), ve které jsme se dozvěděli spoustu zajímavých informací o Německu, hlavně Stuttgartu, a dále prověřili své znalosti jak německého jazyka, tak geografie či známých německých osobností či celebrit. Také jsme se podívali na krátké video typických stereotypů o Němcích a ověřovali si, co z toho platí. Poté jsme se přesunuli do centra města a zahráli si hru, ve které bylo naším úkolem plnit různé úkoly, které se týkaly především významných míst a památek v centru Stuttgartu. Po jejím skončení jsme se přesunuli k televizní věži (Fernsehturm), která je jednou z nejvýznamnějších dominant města. Po úžasném výhledu a několika fotkách následovala cesta výtahem o 250 metrů níže zpět na pevnou zemi. Večer jsme měli ještě sraz před školou, ve které nás čekalo dech beroucí představení „Die Welle“ („Vlna“), které hráli amatérští mladí herci (jedním z nich byl i žák našeho partnerského gymnázia). Jejich výkon byl neuvěřitelný, každý z nás byl od první sekundy až do konce vtažen do hry. Také jsme poté hercům pořádně zatleskali 😉.

Čtvrtek byl cyklistický den. Každý z nás dostal od své hostitelské rodiny k dispozici kolo, na němž jsme se vydali na prohlídku města. Jelikož je Stuttgart velice kopcovitý, bylo vyjíždění na některých místech docela problém, ale každý si zaslouží respekt, jelikož všichni dorazili zpátky bez úhony. Během výletu jsme si udělali několik zastávek na zajímavých místech, kde nám „domácí“ povykládali nějaké zajímavosti. Dojeli jsme až k Mercedes-Benz muzeu, jehož návštěva byla pro milovníky i odpůrce aut úžasný zážitek. Viděli jsme například první automobil v historii, první krůčky těchto vozů až po „nejnadupanější“ auta Mercedesy současnosti. Následoval oběd v restauraci, kde jsme si mohli z nabídky poledního menu vybrat i typické regionální jídlo Käsespätzle. V odpoledních hodinách jsme se ještě, samozřejmě stále na kolech, přesunuli podél řeky Neckar k jezeru Max-Eythe, kde jsme si udělali piknik, poseděli a k večeru se vydali zpět do rodin.

Poslední den, v pátek, jsme se znovu účastnily výuky ve škole, se kterou jsme se po poledni naposledy rozloučili. Na programu pak byla prohlídka protileteckého bunkru u nádraží Stuttgart - Feuerbach. Toto místo nás všechny dost zasáhlo, protože bunkr sloužil jako útočiště pro několik tisíc lidí během II. světové války a později i jako protiatomový úkryt během studené války. Průvodce mluvil tzv. typickou „švábštinou“, což je místní dialekt, porozumění bylo proto náročnější. Po prohlídce se šlo nakupovat do města, popřípadě na chvíli zpět k rodinám a večer jsme si společně uspořádali na zahradě u jednoho z německých žáků „grilovačku“, kterou jsme se společně chtěli rozloučit a naposledy spolu něco zažít. V jejím průběhu přišli i naši učitelé a někteří z nás přede všemi četli své podařené texty ze středeční dílny Slam-Poetry.

V sobotu, 4. června, docela brzy ráno jsme se naposledy nasnídali v našich hostitelských rodinách a dopravili se na hlavní nádraží, kde proběhlo poslední dojemné rozloučení s našimi kamarády a kamarádkami. A pak už nás čekala dlouhá cesta domů, do Brna.

Tímto bychom za celou naši skupinu chtěli poděkovat našim učitelům, panu Rybnikářovi a paní Koryčánkové, také jejich německým kolegům, paní Rymes a panu Merkle, za organizaci této žákovské výměny. Díky patří i městu Brnu za poskytnutí dotace na náklady spojené s dopravou do Stuttgartu a zpět. Jsme vděčni za zážitky, které si odnášíme, za nové lidi, které jsme poznali, a především za nové kamarády, které už nám nikdy nikdo nevezme. Držíme palce do dalších let s organizací a zajištěním těchto výměn nejen do Německa, ale i do jiných zemí, neboť na tyto dva týdny budeme všichni s radostí vzpomínat.

Filip Nevrlý a Michal Netík, žáci 2.B Foto: M. Marek, J. Rybnikář a účastníci výměny