Návštěva německého loutkového divadla

Ve středu 4. listopadu část studentů ze třídy 3.A navštívila loutkové představení „Hvězdooký pastýř“ (Der Sternäugige Schäfer), které na sklepní scéně brněnského Divadla Husa na provázku uvedlo stuttgartské Divadlo na niti (Theater am Faden).

Hlavní osobnost tohoto divadla, paní Helga Brehme, otvírala totiž v těchto dnech v Moravském zemském muzeu výstavu „Vějíř loutek dálného orientu“, na niž zapůjčila své vzácné sbírky loutek z Indie, Číny, Barmy, Indonésie či Japonska. A ještě zvládla se svojí dcerou Franziskou Rettenbacherovou sehrát zmiňované představení, na které jsme se díky domluvě pana profesora Šturmy mohli podívat společně se žáky ZŠ Antonínská.

Celá pohádka, původem maďarská, byla zahrána pochopitelně v němčině a vypráví o králi, princezně, maršálovi a pastýřovi. V království za stříbrným lesem, zlatým zámkem a diamantovým jezerem platil podivný zákon, který hlásal, že pokud uslyšíte krále kýchnout, musíte říct: „Na zdraví, jeho královské veličenstvo“ (německy pak: „ Zu Eurem Wohlsein, königliche Majestät!“). Hrdý pastýř tento zákon nedodržoval, a tak byl předveden před krále, který ho za trest vsadil do klece k medvědovi. Pastýř měl na obranu pouze svou flétničku, ale v ohrožení života vyzkoušíte všechno, tak pastýř hrál a jak hrál, tak medvěd tancoval. Díky flétně tedy ovčák přežil noc a ráno byl opět předveden před krále.

Král ho tedy tentokrát nechal vsadit do hadího doupěte. Pastýř už nebyl vystrašený, ale jen do té doby, než mu maršálek flétnu ukradl a nechal ho napospas hadům. To se však nelíbilo princezně, která mohla na pastýři oči nechat. Flétnu teda vzala maršálovi, předala ji šaškovi, ten ji doručil pastýři a on díky ní přežil další noc. Ráno byl znovu předveden před krále. Ten chtěl dát pastýři za jeho odvahu stříbrný les, zlatý zámek a diamantové jezero. Pastýř však chtěl jen jedno, vzít si překrásnou princeznu. A princezna souhlasila. Král tedy svolil k svatbě, ale sám se jí nedožil. Princezna si i přes protesty maršála pastýře vzala, a pokud neumřeli, tak tam žijí dodnes.
Po konci představení byla možnost si kulisy zblízka prohlédnout a loutky potěžkat. Nejsou tak lehké, jak se na první pohled zdají být a umět je správně ovládat je opravdu kumšt.

Vendula Veselá, 3.A