20. 4. 2011
Jednoho dne nás paní profesorka mile překvapila, když nám do třídy donesla ingredience na přípravu slaného nejedlého těsta. Oznámila nám, že budeme vyrábět sluníčka a výtěžek z jejich prodeje bude věnován Nadaci pro transplantaci kostní dřeně. Všichni jsme se s radostí do výroby zapojili, neboť to pro většinu z nás byla první aktivní výpomoc pro potřebné. Vytvořili jsme takovou malou „manufakturu“ pro výrobu sluníček. Někdo hnětl, někdo válel, další vykrajoval a zbytek zdobil různými ornamenty. Ale všichni jsme to dělali s dobrým pocitem a s úsměvem na tváři. Další týden, jakmile bylo těsto suché, měl každý možnost popustit uzdu své fantazii a pomocí barev oživit nevýraznou podobu našich sluníček. Byli jsme na sebe pyšní. Sice naše výtvory vypadaly jako od žáků prvního stupně základní školy, ale to jen zdůrazňovalo fakt, že už nemáme čas rozvíjet naše „umělecké nadání“, neboť jsme studenti gymnázia.
Nakonec nám bylo oznámeno, že naše výtvory budeme prodávat. Na to jsme se nesmírně těšili. O to víc nás potom mrzelo nedorozumění, které nastalo. Místo samotného prodeje sluníček jsme seděli ve škole na chodbě, vybírali příspěvky a nabízeli různé křížovky a letáčky. Mile nás ale překvapil velký zájem jak studentů, tak i profesorů, kteří přispívali nemalými částkami a ochotně se nechali pomalovat sluníčky.
Naše sluníčka byla poslána Nadaci do Plzně, kde budou na ulicích nabízena lidem. My jen doufáme, že velmi křehká sluníčka vydržela dlouhou cestu a že vyvolají stejné nadšení jako u nás v Brně.
[pe2-gallery class="gallery alignleft" ] [/pe2-gallery]
Martina Konečná, Eva Obenausová
