26. 9. 2019
Naše gymnázium pořádá každoročně zájezd do nejbližší anglicky mluvící země, tedy Velké Británie. Letošní volba padla na Skotsko a velký zájem o účast potvrdil, že to byla volba správná. Jenže Skotsko je přece jen poněkud dál než například Londýn, a proto byla po prozkoumání nabídek cestovních kanceláří zvolena varianta Student Agency se zastávkou v Amsterdamu a s nočním přejezdem trajektem odtud do Newcastlu a pak do našeho cíle a základny, Edinburghu.
Vyráželi jsme v sobotu vpodvečer v počtu 51 studentek a 2 studentů (klobouk dolů za vaši odvahu, hoši). Po noční jízdě autobusem bývá málokdo čilý jako rybička, ale Amsterdam v nádherném počasí nás všechny probral. Procházeli jsme uličkami jeho centra (se stopami večerního řádění turistů a vůní marihuany) a povídali si na několika místech o Rembrandtovi, Anně Frankové, červených lucernách a jiných pozoruhodných jevech a místech. Odvezli jsme si spoustu fotek křivolakých uliček a domů.
Trajekt vyhlížel na první pohled pěkně a těšili jsme se na vydatný spánek. Houpání lodi však postupně u mnohých vyvolalo nepříjemné žaludeční pocity, obzvlášť když jsme se uzavřeli v malých kajutách. Díky Kinedrylu a jiným podpůrným prostředkům jsme však noc přečkali v klidu. Z Newcastlu už to bylo do Skotska jen co by pověstným kamenem dohodil a po krátké zastávce v Melrose a prohlídce tamního opatství jsme zamířili do Abbotsford House, romantického zámečku patřícího kdysi známému skotskému spisovateli Siru Walteru Scottovi. Pak už byl čas vydat se do Edinburghu. Nadchla nás příměstská pláž za odlivu a skoro jsme viděli i královskou jachtu Britannia (tak aspoň v lego podobě, no). V Edinburghu nás uvítaly hostitelské rodiny, teplá večeře a nehoupající se postele.
Na druhý den jsme se vydali do univerzitního městečka St. Andrew’s. Naše vřelé sympatie získala kavárna, v níž princ William potkal svou Kate, stejně jako kouzelnický obchod s potterovskými suvenýry. St. Andrew’s se kromě ruin místního opatství a známé univerzity pyšní také nejstarším a nejluxusnějším golfovým hřištěm a krásnou pláží. Obojího jsme si dosyta užili. Pak jsme vyrazili po stopách skotského národního hrdiny Williama Wallace nejprve na vysoký Wallace Monument a pak do Stirlingu. Wallace Monument nám zůstane v paměti jako velmi vysoká věž se šroubovitým schodištěm, úchvatným výhledem z vrcholku a zajímavou expozicí z období válek za nezávislost Skotska na Anglii. Na hradě Stirling jsme nahlédli do místní královské historie a i do renesanční módy či kuchyně.
[gallery columns="2" size="large" link="file" ids="13953,13956"]
Další den byl věnován severnější části Skotska - Highlands poblíž Kaledonského zlomu. Přírodní síly tam vytvořily kaskádu dlouhých jezer, mezi nimiž vyniká tajemné a 200 metrů hluboké Loch Ness, v němž zřejmě možná něco žije a to něco může být cokoli. Projeli jsme se na lodi po jezeře a pořídili si fotky s malou Nessie vykukující z vody. Pak jsme se hnali drobnými přeháňkami k fotopauze v „plačícím údolí“ Glencoe, kde se natáčel např. kultovní Skyfall. Bylo to krátké, ale intenzivní, obzvláště co do větru a deště, ale někteří tvrdili, že se i Pán prstenů mohl klidně točit tady a ne na Novém Zélandu – tak krásná je okolní divoká krajina.
Poslední den strávený ve Skotsku jsme věnovali prohlídce Edinburghu. Naše průvodkyně nás vytáhla na krátký výšlap na kopec tyčící se nad městem – Artušovo sedlo, abychom si pořídili panoramatické záběry a protáhli končetiny. Po sestupu jsme vyrazili směrem k druhému místnímu vrcholu, Edinburgh Castle. Na královské klenoty se bohužel stála dlouhá fronta, takže ne všichni se jimi pokochali, ale i tak hrad skýtal mnohé zajímavosti. Následovala trocha zábavy v místní atrakci zvané Camera Obscura, což je dům prošpikovaný optickými iluzemi a klamy, kde si můžete vyfotit svou useknutou hlavu, plácat nic netušící turisty po hlavě, špehovat pokojné občany v jejich domovech nebo zakusit pocit, jak vám ujíždí země pod nohama v otáčejícím se tunelu. Když jsme se dosyta pobavili, byl čas na seriózní nakupování. Suvenýry lze v Edinburghu pořídit ve stovkách obchodů a my jsme toho důkladně využili. Pak jsme si ještě jednou prošli celou Royal Mile až k zámku Holyrood a moderní budově současného skotského parlamentu.
Poslední den pobytu jsme se rozloučili se svými hostitelskými rodinami a vyrazili na jih, do Anglie. Po cestě jsme ještě stihli příjemnou zastávku na hradě Alnwick. Je zvláštní tím, že jej už přes 700 let vlastní jediná šlechtická rodina, která zde stále žije a proto dojmy z interiérů jsou trochu jiné než u typického, dávno opuštěného hradu či zámku. Největším zážitkem pro většinu z nás však byla lekce létání na koštěti na tomtéž místě, kde se této dovednosti ve filmu poprvé učil slavný bradavický student Harry Potter. Užili jsme si zábavy a vytvořili úchvatné fotky létajících formací a kouzelně se vznášejících košťat. Alnwick byl opravdu krásnou tečkou za naší cestou.
Po tentokrát už hladké plavbě přes moře jsme se opět ocitli v Amsterdamu a pak už jen v autobuse sledovali filmy, pouštěli si písničky na přání, pospávali a očekávali příjezd domů. Myslím, že Skotsko se nám všem dostalo pod kůži svou krásou a přívětivostí místních lidí. Tak za rok znovu…
Autorka: Jana Vránová
