Naše třídy v divadle Polárka na Naší třídě

V pátek 4.1. jsme se společně se žáky 3.B vydali do divadla Polárka na hru „Naše třída“, dílo současného polského dramatika Tadeusze Słobodzianeka poukazující na skutečné události za druhé světové války. V polském městečku Jedwabne se v létě roku 1941 odehrál hrůzný masakr, během kterého katoličtí občané využili okupace, aby vyvraždili a okradli své židovské sousedy. Bez přímého zásahu nacistů při něm zahynulo odhadem 300 až 1 600 lidí.

V divadelní hře vystupuje deset žáků jedné třídy, na kterých polský dramatik obratně ukazuje nejrozdílnější osudy obyčejných lidí malého polského města od 30. let až po současnost. Události v období 2. světové války spolužáky rozdělily navždy. Vzájemné přátelské pošťuchování mezi katolíky a židy ve třídě skončilo po okupaci nejdříve Sovětským svazem, později Německem a vyvrcholilo pogromem na židovské spoluobyvatele 10.7. 1941. Katoličtí obyvatelé městečka hromadně zaútočili na židovské spoluobčany, mstili se za jejich sympatie k SSSR, tři bývalí spolužáci dokonce brutálně zavraždili svého židovského spolužáka za údajné udání jiného spolužáka sovětské tajné policii. Následovalo upálení stovek židů ve stodole, při kterém zemřela další spolužačka i se svým dítětem. Vzájemné napětí, nenávist či skrývané spiklenectví panovalo mezi všemi přeživšími spolužáky i po válce. Hra je totiž dotažena až do začátku 21. století, kdy se o událostech v Jedwabnem začalo otevřeněji psát a uvádět na pravou míru, že za pogromem na židy nestojí Němci, jak se po válce oficiálně uvádělo, nýbrž Poláci.
Po skončení bezmála tříhodinového představení tak ze sálu všichni odcházeli v převážně depresivní náladě a plni emocí. Po krátké přestávce však následoval ještě skoro hodinový workshop s lektorkou z Polárky, ve kterém jsme svůj zážitek a pocity z představení mohli společně prodebatovat a zpracovat, stoupnout si na jeviště mezi kulisy atp. Jako odpovědi na otázku po motivaci jednotlivých postav nejčastěji zazněla slova: nenávist, strach, bolest, zrada atd. Na celé debatě se více či méně podíleli všichni žáci a i díky tomu zaznělo spousta zajímavých názorů nejen na chování „spolužáků“ v představení, ale také na samotný antisemitismus a holocaust.

S odstupem hodnotím celé představení jako pozitivní zážitek. Hru „Naše třída“ jistě stojí za to vidět především proto, abychom nikdy nezapomněli a dokázali se, doufejme, navždy poučit z nejčernější historie lidstva. Tlak nacistů tehdy sehrál jistě svou roli, podstatný pro pogrom však byl obecně zakořeněný antisemitismus, předsudky, davové šílenství, ale také emoce, které občas prožíváme každý i dnes, jako třeba strach, závist, pocit křivdy, chuť se někomu za všechno pomstít. A jak vyplynulo i během workshopu, vždycky by se asi našel někdo, proti komu by se to mohlo obrátit…

Martin Claus 4.B