Třetí ročníky gymnázia probírají v dějepise tzv. dlouhé 19. století (od francouzské revoluce po první světovou válku). Roku 1867 vzniká v centru Evropy dualistický stát Rakousko-Uhersko, jehož byly české země tehdy pevnou součástí. Vznikla tak myšlenka na dějepisnou exkurzi pro žáky třetích ročníků do hlavních měst tohoto bývalého státního útvaru, do Vídně a Budapešti. Svůj zájem jsme soustředili především na budování konstituční monarchie a vznik parlamentarismu v habsburské monarchii (návštěva parlamentů jak ve Vídni, tak v Budapešti) a životu císařského páru Františka Josefa I. a Alžběty (Sisi) Bavorské (císařské apartmány a muzeum císařovny v Hofburku, letní sídlo Schönbrunn). Zajímala nás ale i proměna Vídně, která v polovině 19. století bourá historické hradební opevnění a buduje místo něj okružní třídu s důležitými státními budovami (parlament, radnice, opera, divadlo, univerzita, muzea). Srovnávali jsme to i s obdobným procesem výstavby okružní třídy v Brně, na němž se podíleli často stejní architekti (např. Theophil Hansen, Heinrich Ferstel, Ludwig Förster, August Sicard von Sicardsburg a Eduard van der Nüll). Při procházkách či projížďkách Vídní a Budapeští jsme pochopitelně naráželi i na starší dějiny a další historické souvislosti či osobnosti rakouských, českých a maďarských dějin, na které upozorňoval pan Mirek Polák, průvodce naší dějepisné exkurze (v Budapešti zvládl některé z nás naučit i několik maďarských slovíček). Návštěva obou metropolí na řece Dunaji (třetí hlavní město na této klíčové řece, Bratislavu, jsme při cestě zpátky vnímali jen pár vteřin z autobusu) stojí jistě za delší návštěvu, než je dvoudenní exkurze. Základní představu jsme si však udělali, a kdo by chtěl v poznávání pokračovat, může se do Vídně či Budapešti vypravit samostatně, určitě už nezabloudí. Malou ukázku z našeho putování nabízí přiložené fotografie.

Autor: Jan Rybnikář