12. 10. 2017
Ve dnech 20. - 22. 9. 2017 proběhla exkurze, v rámci níž navštívila třída 6.A naše hlavní město – Prahu. Hned na úvod se sluší říci, že i když v Praze již každý z nás patrně alespoň jednou byl, ne vždy si z této návštěvy mohl odnést tolik informací o zdejších památkách, jako tomu bylo tentokrát díky poutavému výkladu pana profesora Kaplana i paní profesorky Nohelové, kteří naši třídu doprovázeli. Ubytováni jsme byli v pražských Nuslích v penzionu Beta, nacházejícího se přímo pod dominantou této městské části. Prohlídku jsme zahájili na Pražském hradě, kde jsme navštívili Vladislavský sál a také jsme prošli nedalekou Zlatou uličkou, opomenout jsme nemohli ani chloubu gotického umění – Chrám svatého Víta. Následně jsme si mohli vyslechnout zvonkohru z věží Lorety a poté jsme se přesunuli ke kostelu sv. Mikuláše. Na závěr prvního dne jsme si prohlédli i Pražské Jezulátko.
Druhý den jsme započali na Václavském náměstí a od sochy svatého Václava jsme se dopravili k Národnímu divadlu a pozastavili jsme se i u nedaleké pamětní desky 17. listopadu na Národní třídě, odkud jsme se vydali vstříc dalšímu cíli – Prašné bráně. Následující zastávkou na naší cestě bylo Staroměstské náměstí se svými pamětihodnostmi, synagogy jsme poté mohli obdivovat, byť jen zvenčí, v židovské čtvrti a dopoledne jsme zakončili u Rudolfina. Odpolední program vyplnila návštěva sídla senátu ČR – Valdštejnského paláce a jeho zahrad, načež jsme Kampou prošli k Lennonově zdi a odtud jsme zamířili na Karlův most. Celý program druhého dne byl završen u Betlémské kaple.
Součástí naší exkurze byla také návštěva některého z pražských divadel, kdy každý z nás během prvního, respektive druhého večera navštívil s některými svými spolužáky představení, které jsme si předem sami vybírali. Část z nás tak měla v Divadle na Vinohradech možnost vidět komedii s názvem Velká mela aneb Francouzská kuchyně, jiní pak zhlédli Kytici v divadle Semafor, ve Stavovském divadle potom viděli někteří z nás činohru Mikve a část třídy zase zamířila na inscenaci Airground souboru Cirk La Putyka.
Poslední den jsme se s Prahou loučili návštěvou Vyšehradu a Slavína, kde jsme měli možnost vzpomenout na některé české velikány.
I přes oprávněné obavy nám nakonec relativně přálo i počasí. Také snad nebudeme daleko od pravdy, když řekneme, že jsme vyjma jednoho pozdního příchodu nejmenovaného studenta nedali naším kantorům žádný důvod, pro který by se museli zlobit, a připočteme-li k tomu pohodovou a přátelskou atmosféru, která po celou dobu panovala, nezbývá než dodat, že poslední společný školní výlet naší třídy se vskutku vydařil.
Ondřej Krejčí, 6.A
