21. 4. 2015
Procházím Masarykovou ulicí a přede mnou se otevírá obrovské prostranství brněnského náměstí Svobody. Slunce svítí velmi zostra. Mám se svými spolužáky namířeno přímo k morovému sloupu. Sloup byl postaven jako poděkování za ochranu města v období morové epidemie. Je velkou dominantou celého náměstí.
Utvořili jsme hlouček. Plna očekávání poslouchám výklad o uměleckém směru, který je tak evidentní pro tento monument. Je jím baroko. V myšlenkách se vracím do 16. století do Itálie, doby a místa jeho vzniku.
Hledím na sluncem zalitý morový sloup a jen v dálce zaslechnu otázku: „Co je to za sochy?“ Čekám, co se bude dít dál, a nespouštím z nich zrak. Vzápětí jsou mi tito svatí muži představeni - sv. Šebastián, sv. Roch, sv. Karel Boromejský a sv. František Xaverský. Ještě obcházím sloup kolem dokola, abych nevynechala jediný detail.
Pokračujeme dále městem. Celou naši skupinu zaujal klášter cisterciaček, jehož autorem je významný představitel baroka Jan Křtitel Erna. „S ním se setkáme ještě později,“ opět slyším z povzdálí.
Přecházíme Jakubské náměstí a míříme přímo ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie. Kostel je nazýván jezuitským proto, že patří jezuitskému řádu mnichů.
Vcházíme železnou bránou. Rozhlížím se kolem a zůstávám ohromena stát. Tak velký, honosný až kýčovitě působící prostor. Procházím celým kostelem a překvapí mě zvuk varhan, které dodávají místu tu správnou atmosféru. Svou velkolepost baroko dokazuje zlatým zdobením, které vidím téměř všude.
Zezadu k nám přistupuje pan farář. Vypadá velmi mile. Představuje nám sochy, obrazy a fresky na stěnách, které zdobí tento kostel, a o každém vypráví svůj příběh.
Baroko se ve své době snažilo ohromit, působit honosně a výjimečně. I teď. V mých vzpomínkách utkví navždy.
Michaela Überhuberová, 3.C