1. 3. 2014
V době od 27. 2. do 1. 3. proběhla v Brně další část z intenzivního programu 100 vědců do středních škol. Naše škola měla na této akci tři své studenty – Zorku V., Tomáše R. a Filipa D. Jako doprovod sloužila moje maličkost. Pokud mohu hodnotit akci ze svého pohledu, byla úžasná. K přednáškám, které na této třídenní akci zazněly, se studenti každý den nedostanou a s lidmi, kteří přednášeli, také nejezdíte denně ze školy. Přednášející velmi dobře odhadli úroveň publika – pro studenty byly přednášky poutavé, zajímavé a přitom ne tolik náročné, aby jim nebylo rozumět. Program přednášek byl prokládán prací na projektu ve skupinách a poslední den byly nejlepší z projektů studentů prezentovány před ostatními. Nešlo o soutěž, nedalo se nic vyhrát nebo prohrát, ale přece jen byla prezentace trochu otázkou prestiže. Všichni si na konci intenzivní školy mohli vybrat hodnotnou knihu podle svého výběru.
Chtěl bych se ovšem kromě programu podívat i na lidskou stránku celé akce. Lidé, kteří pro studenty přednášeli, nebyli jen špičkami ve svém oboru, ale byli to velmi dobří lidé. Podělím se pouze o střípky. Přednášela-li inženýrka Tichá o blízkozemních asteroidech, bylo až úsměvné, jak ji doplňoval její manžel a nemohu říci, že by to bylo nezajímavé. Roman Neruda z Ústavu informatiky AV ČR uváděl ing. Danu Drábovou jak jadernou lady se zjevnou narážkou na M.Thatcherovou a bylo to velmi milé. Profesor Prošek dostal na svou přednášku problematický čas – čtvrteční večer. Přednáška začínala po celodenním programu v 19 hodin. Přiznám se, že jsem od ní mnoho neočekával, protože byli všichni unavení. Přesto rád přiznávám, že jsem už dlouho neslyšel tak pěkné povídání o oblasti natolik vzdálené, podivuhodné, ale i nehostinné. Profesor Prošek s lehkostí, humorem, který bych od něj neočekával, ale velikým nadšením pro Antarktidu nám o tomto kontinentu pověděl to nejzajímavější. Na jeho vyprávění budu vzpomínat dlouho a vždy s úsměvem na rtech. Studenti nezůstávali pozadu. Poslední den, kdy měli prezentovat své projekty, jsme užili hromadu legrace a o zajímavé nápady nebyla nouze. Vzpomeňme například kukuřičný reaktor, který kromě energie vyrábí popcorn, veřejnou dopravu v Indii poháněnou hlodavci, no a v neposlední řadě sadu, kterou vymysleli naši studenti – Systém na změnu pohledu na svět. Obsahoval krabici na nohy jako okno do jiné dimenze, sluchátka na ticho pracující na principu destruktivní interference a nebo něco jako holografickou schránku na věci, jejichž vzhled se vám nelíbí. Lze se jen pochlubit tím, že to byla právě naše trojice, která měla tu čest přednést svůj projekt před ostatními v poslední den. Jsem pyšný na to, jak reprezentovali naši školu. Musím ovšem také velmi pochválit organizační stránku akce. Troufám si říci, že nám vůbec nic nechybělo a vše klapalo na jedničku. Vlídnost, ochota, otevřenost a pohoda byly na každém kroku téměř hmatatelné. Mám dojem, že těchto akcí by mělo být víc. Je moc příjemné vidět skutečné hvězdy vědy zblízka, vědět, že jsou to lidé a dobří lidé a moci se dotknout jejich oboru alespoň vyslechnutím jejich přednášky. Většinou svým oborem takříkajíc žijí a setkání s nimi je velmi inspirující. Doufám, že podobné dojmy mají i studenti. Přál jsem si, aby jste tu mohli číst jejich vlastní dojmy, ale asi mají moc práce ... :-). [pe2-gallery album="aHR0cDovL3BpY2FzYXdlYi5nb29nbGUuY29tL2RhdGEvZmVlZC9iYXNlL3VzZXIvZ3lta3Jlbi9hbGJ1bWlkLzU5OTM5MTEyODE2NjEyMzQ4NDk/YWx0PXJzcyZhbXA7aGw9ZW5fVVMma2luZD1waG90bw=="]