10. 1. 2005
No zní to německy . . . s němčinou to má něco společného . . . vlastně je to výsledek našeho snažení během studia němčiny na této škole. Od prvního ročníku máme vyšší dotaci hodin s německým lektorem, což je podmínkou, abychom se mohly onoho Sprachdiplomu zúčastnit. Zároveň se na tuto zkoušku soustavně připravujeme. Tedy každý podle svých možností . . . Co to tedy ten Sprachdiplom je? Jedná se o zkoušku výše úrovně znalosti jazyka. Konkrétně zde se jedná o znalost němčiny, tedy německý Sprachdiplom, obdobou je i rakouský. Je to v podstatě zúročení naší snahy a prověření získaných znalostí. Co se samotné zkoušky týká, je časově náročná. Skládá se z několika částí :
První částí jsou psané testy. Trvá dva dny a skládá se v Olomouci. Krásné město (prožitkům věnuji posléze také pár řádků). První den se píše nejdelší dílčí zkouška vůbec – Textprodution. Trvá 210 minut a obnáší úkol zpracovaní v podstatě slohové práce. Přesněji řečeno je k dispozici 5 témat – 3 témata pro volný slohový útvar a 2 témata pro zpracování obsahu a zodpovězení otázek týkajících se textu. Jednou možností je literární text, druhou možností je věcný text. K dispozici jsou výkladové slovníky, jinak jen vlastní znalosti, tužka a orazítkované papíry. Vše se musí vejít do časového limitu a věřte mi, že 3 a půl hodiny na zvládnuti porozumění zhruba 80 řádkům originálního německého textu, napsaní vystižného a gramaticky správného obsahu v rozmezí okolo 200 slov, přesnému porozumění i zodpovězení 2 otázek, je tak akorát. . . Druhý den se skládají další tři dílčí zkoušky : Hörverstehen, Leseverstehen, Grammatik und Wortschatz Test. Pro vysvětlení se jedná o porozumění slyšenému textu, psanému textu a test gramatiky a slovní zásoby. Testy se absolvují v tomto pořadí a jsou taktéž omezeny časovými limity – pro čtený text se jedná o 25 minut, u psaného textu se jedná o 50 minut stejně jako u gramatického testu. První dvě části mají charakter článku, k němuž je třeba zodpovědět přichystané otázky a gramatický test má formu doplňování celých nebo částí slov. Druhou částí je ústní zkouška vedená formou dialogu s komisí na vybrané téma a o přečtené knížce. Podrobnosti budu schopna lépe přiblížit až v lednu, kdy se bude tato část konat, tentokráte již v Brně. A co tedy zúčastnění v Olomouci zažili? Někteří přijeli včas (já a mé druhé já), zkouška začínala 1.12.2004 v 9:00, někteří se dostavili s drobným zpožděním, ale byli jsme v plném počtu. Chvíli se čekalo, my (holky) se zatím seznámily nevinnou konverzací se studenty z Havířova – pánové byli takoví zdrženliví, začali otázkou: „ Hele holky, kde spíte?“ Spaly jsme v takových prostorách, o jakých se nám ani nezdálo. Jakmile byla účast stoprocentní, všichni jsme se přivítali a pustili do testu. Poté se zase čekalo na odjezd na koleje v části Olomouce zvané Neředín – no někdo to špatně pochopil a ženskému hlasu ohlašujícímu naši výstupní stanici stále odpovídal : „Ale já ředím!“ Mile nás překvapila nově vzhlížející fasáda budov kolejí, mnohem méně příjemně nás překvapila velice málo funkční paní v recepci kolejí, byla tak málo funkční, že jí trvalo vydání asi 20 klíčů hodinu a půl. No byla to dřina, ale stála zato, já a mé druhé já a naše spřízněná já jsme zvítězily v boji o apartmány. No čekaly jsme všechno, koleje asi viděl každý, ale tohle bylo moc! I některé hotely mají co závidět : nové moderní vybavení, šatna, koupelna, kuchyňka, letiště – tedy na spaní, to pro letadla bylo hned za domem, spousta světel, ten největší balkón - ochoz kolem celého domu – bydlely jsme v nejvyšším patře a běhaly si sdělovat zážitky. Horší bylo zjištění, že náš pokoj postrádá jednu lampičku na nočním stolku, varnou konvici a rádio. Pro toto trpké zjištění neměla multifunkční paní na recepci pochopení – prý si to máme půjčit. No pořád to byl ten nejpříjemnější zážitek celého dne, hned se nám výlet více líbil. Tak moc, že jsme se rozhodly, že nestrávíme večer v ulicích města,ale na pokoji – tedy v apartmánu. Zajely jsme pro zásoby do centra města, shlédnout tamní orloj a vánoční trhy. Také jsme si daly pravý český bramborák – byl šíleně mastný a velký,ale táááák dobrý, že nám z něj bylo opravdu hodně těžko. Vybaveny na večer jsme se sešly se sousedkami. Vyrazily tramvají (šalinu moc neznají) směr Neředín přes zastávky : Šibeník, Krematorium a jiné. A jsme ředily! Povídaly a psychicky se připravovaly na druhý zkouškový den. Připravily jsme se, očka zalepená, ale s dobrým pocitem příjemného večera. Uklidily a opustily jsme krásný apartmánek a vyrazily na snídaní do místní menzy – spíš působila jako restaurace – opět vkusně a moderně vybavená. Odtud jsme se přemístily do budovy gymnázia a vydaly ze sebe, co jen bylo v našich silách. S dobrým pocitem a úsměvem na tváři jsme zdolaly i druhý den náročných testů. Následovala cesta domů s výletem přes nějakou vesnici (a) Vyškov. Do Brna jsme všichni dorazili celí, zpocení a rozespalí, ale hrdí na to, co jsem dokázali a vděční paní Marion Kögler, se kterou se sice známe jen od září, ale moc nám pomohla s přípravou i v Olomouci, je to výjimečně starostlivá, obětavá a hodná žena. Teď nás čeká příprava na ústní zkoušku, o které se určitě nezapomenu zmínit. Tak nám všem držte pěsti. Děkujeme všem profesorům, kteří se podíleli na naší přípravě k Deutsches Sprachdiplomu, a všem, kteří na nás mysleli a přáli nám štěstí. Věřím, že padlo na úrodnou půdu.
DESINFIKCE