Poznávací zájezd do Anglie a Walesu

On the Road

Když se mi konečně podařilo přemluvit rodiče, aby mi dovolili i v téhle komplikované době odjet se školou do Anglie, byla jsem štěstím bez sebe. Hodně lidí mi ale výlet začali vymlouvat. „Celou dobu budeš v autobuse a Anglii uvidíš jen za okýnkem nepohodlného dopravního prostředku.“ Trochu jsem se zděsila, že budou mít pravdu, ale snažila jsem se zachovat chladnou hlavu. Věděla jsem, že mé malé dušičce bude stačit alespoň to vědomí, že jsem v té úžasné zemi.

Musím uznat, že s pohodlím velkého autobusu mělo spoustu lidí pravdu. Nohy mi dřevěněly při každé poloze, kterou jsem zkusila, a spánku jsem si taky moc neužila, ale všechno se dá přetrpět.

Když jsme konečně dojeli do vysněného Oxfordu, ani na chvíli jsem nezalitovala toho, že jsem jela, a i těch x hodin v autobuse mi přišlo jako úžasná zábava. Později jsem se trochu obávala o to, v jaké rodině budeme. Nakonec se ukázalo, že já i dívky, které se mnou byly v rodině, jsme dcery štěstěny a měly jsme užasnou a příjemnou rodinu.

I další dny byly úžasné. Místa jako Gloucester, Cardiff, Warwick či Brighton byla pro mě pohádkovými místy, ale mým největším splněným snem bylo město Stratford-upon-Avon. Místo kde se narodil a o 52 let později i zemřel velký muž a téměř génius William Shakespeare.

Celý výlet bych si s chutí okamžitě zopakovala, Anglie je velmi příjemným místem. A to, co ho dělá tak krásným jsou hlavně lidé, milí, komunikativní a slušně vychovaní. Anglie je úžasné místo.
Nakonec můžu říct lidem, kteří měli obavy o to, že všechno bude jen za tlustým sklem autobusu, že jsme možná strávili hodně času v autobusu, ale měli jsme i spoustu času na prozkoumání a poznání míst, kde jsme byli.

Autorka: Barbora Nečasová

Na vlastní oči: Alžbětinská a viktoriánská Anglie

Nonstop 24-ti hodinovou jízdu Brno-Oxford jsme jako obvykle za cenu krutých psychických a fyzických obětí a kompromisů (jak píše Bára), utajených i darovaných řízků samozřejmě přežili, to je jedna z našich česko-britských nezbytných klasik.

Naší „rodinnou“ základnou byl Oxford se starobylou a světoznámou univerzitou. Třemi slovy „dignity, dignity, dignity“, tedy důstojnost, důstojnost, důstojnost. Paláce, kaple a předloha pro jídelnu z bradavické školy Harrryho Pottera – už už jsme si mysleli, že pro nás chystají hostinu, jen jen se posadit a užít si, ale prý tam budou mít občerstvení nějací duchovní – škoda, stejně byla nádherná.

Stradford-upon-Avon – středověké městečko, hrázděné domy jako vystřižené z filmů o alžbětinské době. Herečkám, které pro nás sehrály pár úryvků z Shakespearových her, jsme skoro nerozuměli – inu pětset let je pětset let, angličtina se mění.

Katedrála v Gloucesteru – říkali jsme si, jestli hodina a půl není na ni trošku moc, ale byla nádherná, průhled do křížových chodeb byl úchvatný, zahrada překrásná a jako vrchol všeho Anička Janošková s místním duchovním přednesla z kazatelny Otčenáš dvojjazyčně. Myslím, že jsme byli všichni aspoň trošku pyšní!

Na hrad Warwick by byl celý den málo – královské místnosti s figurínami i podzemí s ukázkami řemesel nutných k fungování celého hradu ve středověku i novověku nás přenesly do minulosti stejně jako Time Tower – věž s neuvěřitelným interaktivním příběhem hradu a pohyblivými mluvícími obrazy.

A pak Wales muzeum velšské kultury, skanzen svědčící o nelehkém životě velšanů v minulosti, průřez historií i setkání s místními radikálními patrioty. Dobrý den je „bore da“ a nashledanou se řekne něco jako „hoil“. Víc už jsme po nich nezopakovali, velština se nepodobá ničemu, co známe, jejich zvláštní zvuky by potřebovaly dlouhé studium a cvik. Zkrátka úplně jiná země. Hrad v Cardifu je taková romantická pohádka s nekutečně pohledným průvodcem…

Všichni určitě alespoň z doslechu znají televizní Vraždy z Midsomeru. Tak jejich tvůrci, a nejen oni, stoprocentně použili záběry téměř „hobitích“ chaloupek v kouzelné oblasti zvané Cotswolds. Zeleň, květiny, klid a mír – zkrátka když se snoubí krásná příroda s citlivou architekturou…

Nakonec BrightonRoyal Pavillion inspirovaný Indií, komnaty královny Viktorie, obrovská kuchyně a molo Brighton Pier – také vděčná kulisa tentokrát pro případy Hercula Poirota – v Británii se filmaři skutečně nemusí moc namáhat – krásně dochovaná historie kam se podíváte, bez úprav. A konečně moře. Samozřejmě slané, klidné v západu slunce a s předzvěstí našeho odjezdu trošku melancholické.

Na závěr shrnutí z dotazníku pro studenty s jejich odpověďmi – občas si protiřečily:

1. Co se Vám v Anglii/Walesu nejvíce líbilo – mile překvapilo? (architektura, příroda, památky, jídlo, něco v zařízení domácností)

Anglické domy a jejich zařízení koupelen (světlo na řetízek), jiné sprchy, spousta zeleně a doupatrových autobusů,  překvapivě pěkné počasí,  Poundlandy (obchod se vším za libru), zelená příroda v Cotswolds, nádherné hrázděné domy a celkově architektura, velmi příjemní a přátelští lidé – „že se s námi všichni lidi chtěli bavit“ – ,,Seaworld v Brightonu,, moře, architektura,  kolotoče na Brighton Pier, anglická kuchyně (???).

2. Bez čeho britského byste se skutečně obešli? ( architektura, jídlo, něco v zařízení domácností)

Bez oddělených kohoutků se studenou a horkou vodou – tak to už pravděpodobně v Británii zůstaně navždy. Bez jízdy vlevo, fish and chips nic moc, bez anglického malého oběda a vydatné večeře, bez polotovarů, octových chipsů, bez Dowton Abbey (tam jsme, milý výletníku, vůbec nebyli), bez nízké teploty v domech (Angličané jsou docela otužilí) , bez občas nekřesťanských cen (ano, Británie je dosti drahá, když jen necouráte po supermarketech a Poundlandech), bez uzounkých a příkrých schodů v domě (ty jsou podle mě úplně všude), deštivé počasí (to jsi asi byl/a v jiné zemi. Nemáš ponětí, jaké jsme s počasím měli štěstí!).

3. V čem tkví největší přínos zájezdu pro Vás (pokud vůbec nějaký je)?

Mluvení s rodinou,  procvičení angličtiny, poznání britského způsobu života, bylo mi v Británii příjemně, doba strávená s mými přáteli, styl oblékání,  nešel jsem do školy (???), přivezla jsem si nové knížky, zajímavá a příjemná místa, historie…

4. Vrátili byste se do Británie někdy v budoucnu? Proč/proč ne? – Nebylo jediné NE.

5. Jiné poznámky k zájezdu?

Příště lepší film do autobusu (tak si ho příště přines!).

A něco do profesorských řad: „Profesorský sbor byl ve skvělém složení!“ .

Za profesorský sbor díky a na oplátku: Tak skvělé složení studentů už jsme dlouho neměli. I Vám díky! Zase někdy v Británii!

Hoil a goodbye!

Hana Kočí