WakeBoarding

Blíží se konec školního roku a s ním i prázdniny a my se zuby nehty držíme ve škole, modlíme se, abychom nezešíleli a hlavně prošli do dalšího ročníku. Naštěstí jsme měli možnost si na jeden den od náročného závěru školního roku odpočinout a vydali jsme se okusit jeden z ne moc známých, ale přesto úžasných sportů, tím je lyžování po vodě.

Wakeboarding je v Čechách něco kolem dvou desítek let a má velkou základnu úspěšných českých wakeboardistů. Vyrazili jsme na Mušov, na jeden z nejmodernějších vleků v Čechách, Wake Merkur park. Když jsme dorazili, chopil se nás jeden instruktor, který nám vysvětlil co dělat a co nedělat. Bohužel někteří z naší výpravy chyběli na, jak jsem později zjistil, důležité instruktáži, těžko by se mi tu vypisovaly aspoň dva body. Rozdali nám prkna a ty co si věřili, poslali na velký profi vlek a ostatní na menší, kde se učili rozjíždět a jezdit. Paní profesorka Hudečková s sebou vzala dceru, která šla na vlek jako první. V jejím podání to bylo snadný. Všem nám v hlavě běželo, že když to zvládne ani ne desetileté dítě, tak my taky. Ukázalo se, že opak je pravdou. Dalších pět odvážlivců skončilo ve vodě s tím, že se ani nerozjeli. Dalších pět ujelo aspoň několik metrů a ta malá si jezdila a jezdila. Každopádně nikdo z nás se nenechal odradit a zkoušeli jsme to dál a dál a dál… Po několika neúspěšných pokusech jsme jezdili ve velké většině skoro všichni. Poznali jsme tu krásu wakeboardingu. Byli jsme jak rodinka Ježíše, sice jsme nechodili po vodě, ale cítili jsme se tak. Po několikáté jízdě, když už ježdění byla nuda, jsem se rozhodl vyzkoušet nejlehčí překážku, co tam byla. Jenže jsme měli dva druhy prken a na tom jednom bylo zakázáno skákat, přesně toto bylo řečeno na začátku instruktáže. Problém při skoku vznikl tak, že se prkno o překážku seklo, jo jenže vlek jel pořád dál. Člověk si řekne, že pád do vody nebolí, po této zkušenosti bych nic takového už v životě neřekl.

I přes spoustu pádů, jsme si kurz opravdu užili!

20170519_140045

Autor: David Chorvát