Jak uslyšet netopýra + VIDEO

Video: Richard Řehulka (4.A)

„Ahoj!“ Křiknu na spolužáky čekající na zastávce. Pozdrav mi opětují a hned se dozvídám, že čtvrtina účastníků tu ještě ani není. Proč? Protože Brno je opět zasekané. Paráda. A tak minuty plynuly, až přešlo 10 minut, 15 minut…

A po úmorných 20 minutách přešlapování se všichni opozdilci dostavili a my tak mohli nastoupit do posilového autobusu, všech šedesát lidí, nebo mám spíš říct sardinek?

Přijeli jsme na zastávku Ochoz u Brna a vyrazili na dlouhou cestu hlubokým hvozdem za doprovodu hudby, která do tohoto pohádkového prostředí opravdu nezapadala.

Od místa určení nás dělil celý jeden kilometr, a taky že nás bolel ještě další dva dny. Nebo to snad byla touha po wi-fi připojení, ke kterému nám odmítli dát přístup první dva dny pobytu?
Obojí mělo značný podíl.

Hned, jak jsme si odnesli věci na pokoje, následoval oběd… byl poživatelný.

Téměř okamžitě po obědě nás rozdělili do tří skupin: první skupina byla zaměřená na jeskyně a krasové útvary, druhá skupina se zabývala fyzikálním měřením, zkoumáním vody a přírody a třetí se učila využívat eko-energii a všechny její možnosti v praktickém životě.

Po zbytek prvního dne byla první a druhá skupina spojená a jejich program se skládal z putování po okolí za pomoci navigace v tabletu a plnění úkolů, které tuto cestu dokumentovaly. Večer první dvě skupiny svá dobrodružství prezentovaly.

Třetí skupina se zabývala napínavými pokusy, jak ušetřit za vodu, jak získat energii pomocí solárních panelů a jak to všechno zužitkovat v budoucím životě.

Zajímavou večerní činností bylo poslouchání letu netopýrů díky echolokátoru. U táboráku (bohužel bez špekáčků) jsme naslouchali zajímavému vyprávění pana Zajíčka o jeho zoologických zkušenostech a odchytávání nebezpečných zvířat.

Po příbězích na dobrou noc (samozřejmě, že jsme nešli spát hned), jsme zalezli do peřin a nechali odplynout naše vědomí do… osmi ráno.

A tak jsme vstali a utíkali na snídani s naivní představou, že nám budou čtyři naspané hodiny stačit. Nestačily.

Druhý den už byla každá skupina zvlášť.

První nasedla ráno do minibusu, který s nimi objížděl zajímavá místa Moravského krasu. Takto navštívili jeden z lomů, kde pozorovaly rosničku zelenou, čolka horského a další živočichy a rostliny. Dále se vydali k Rudickému propadání, do tajuplné jeskyni, kterou prozkoumali na vlastní kůži, protože se jejími chodbami proplazili a s velkou dávkou odvahy se dostali pod tekoucí vodopád. Byl to famózní zážitek, a ačkoli cesta k němu nebyla vůbec jednoduchá, rozhodně za to stála.

Poté je seznámili s tradicí z doby železné, konkrétně s vyráběním železa v peci, a také s dobou bronzovou, mezitím co přišli k Býčí skále. Vše tematicky zdokumentovali, ať už šlo o osidlování okolí Moravského krasu a proměnu krajiny lidskou činností, nebo rostliny a živočichy v krajině.

Druhá skupina se vydala za drobnými živočichy do rybníka a říčky, aby je následně mohla zkoumat pod mikroskopem, a zároveň měřili kyselost vody, teplotu a okysličení v obou lokacích. Na závěr vše museli vyhodnotit a zpracovat do prezentace, se kterou se následně večer přede všemi předvedli.

Třetí skupina den začala hrou Rekonstrukce starého domu, v rámci níž museli zrekonstruovat nejekologičtější cestou starý a opuštěný dům, a to s omezeným rozpočtem. Zbytek dne byli rozděleni do menších skupinek a každá měla za úkol nakreslit vlastní návrh eko-domu za využití poznatků, které získali během minulého dne. Své domy museli večer předvést v plné parádě před ostatními. Nevěřili byste, kolik ekologických prvků můžete využít při stavbě domu!

Místo vysněného spánku šla velká část z nás slaňovat a pár lidí uklízelo areál mlýna.

Když jsme dorazili ke skále, nasoukali nás do postrojů, přicvakli k lanu a s pokyny: „Jdi dolů“ a „Drž se lana a pomalu popouštěj to první,“ nás pustili.

Všichni ještě napůl spali, takže nikdo vlastně nevěděl, co má dělat, případně v tom měl zmatek.
Zpětně musím prohlásit, že to byla doopravdy zábava, protože se cítíte, jako byste seděli na lanovce, ale rychlost spouštění určujete sami.

Když všichni zvládli spustit svá rozklepaná těla v pořádku pod asi dvacet metrů vysokou skálu, vydali jsme se zpět do mlýna na oběd a potom hurá do kopce na zastávku směr Brno!

Volejte sláva a radujte se, protože po drsných a krutých dnech bude zase wi-fi.

Autorky textu: Veronika Vacková-Veselá (2.B), Vendula Veselá (4.A)

Foto: Radovan Plášek

Foto: Jan Rybníkář