Jsme volejbaloví mistři České republiky v rámci středních škol!

A to si myslím nezní vůbec špatně. Hned na úvod je třeba naše hráče stokrát pochválit za předvedené sportovní výkony a zároveň zcela skromně konstatovat, že republikový titul je letos ve správných rukou. Když si na některé výměny a herní situace vzpomenu a trošku zpětně se ponořím do atmosféry semifinále nebo finále, tak mám okamžitě „husinu“ velkou jako kanadské borůvky. Kdyby měl někdo pocit, že kecám, klidně se zeptejte kolegyně Hudečkové, která velký sportovní svátek prožívala s kluky také, že tak nějak to prostě bylo. No a nyní pojďme k samotnému turnaji. Pro méně informované snad jen ještě malý dodatek, že nejprve je nutno zvítězit v městském kole v rámci Brna a dále pak na kraji. Ale to ještě stále nestačí, aby družstvo Křenky mohlo být v republikovém finále, muselo vyhrát kvalifikaci a teprve pak jsme se mohli těšit do víru lázeňského města Karlovy Vary, kde se letos závěrečný turnaj konal. A jen tak mimochodem, dále od Brna, pokud nepočítám Cheb nebo Aš už to opravdu snad ani nemohlo být. Ale díky různým expresům a rychlíkům Českých drah jsme tam cca za 6,5 hodiny byli a závěr krásného křenovského volejbalového příběhu mohl začít.

Celková organizace turnaje byla na vysoké úrovni, zajištěno velice solidní ubytování a stravování v areálu domova mládeže pořádající školy, dále jsme dostali tzv. „volňásky“ v rámci místní autobusové dopravy. No a Karlovarský kraj asi hodně fandí sportu a plácl se přes kapsu, protože všechny tyto vymoženosti mělo 12 nejlepších týmů z celé republiky /6 dívčích a 6 chlapeckých/ úplně gratis. A to člověka taky určitě potěší. Systém turnaje je klasický a v podstatě velice jednoduchý. Dvě tříčlenné skupiny, kde se hraje každý s každým. Poslední ze skupiny hraje další den o 5. místo, první a druhý pak do kříže semifinále a následuje zápas o 3. místo a samotné finále. Křenová byla nalosována s Frýdkem-Místkem /loňský vítěz/ a dále s Teplicemi. S těmi jsme hráli v pondělí lehce po poledni náš první špíl. Tomu samozřejmě předcházela dopoledne tisková konference s místními periodiky, veřejná autogramiáda atd. atd. V pondělí těsně před obědem proběhla ještě prezence družstev, kde se kontrolovaly občanské průkazy a kartičky zdravotních pojišťoven studentů, aby za školu nemohli hrát tzv. „cizinci“, dále se ještě upřesňoval časový harmonogram, téměř jako na OH v Riu. Se soupeřem ze severu Čech jsme si vcelku s přehledem poradili 2:0 na sety a byla to taková příjemná volišová rozcvička. Kluci z Teplic rozhodně volejbal hrát uměli, ale na Křenku to opravdu stačit nemohlo. V druhém utkání jsme šli na Frýdek-Místek. Jak už bylo zmiňováno jednalo se o loňského vítěze, který rozhodně netrpěl nedostatkem sebevědomí. A navíc jsme s nimi právě ve skupině na minulé republice ve Žďáru prohráli. Sice to bylo těsné, ale body brali ogaři z Frydku. V Karlových Varech se ale naštěstí historie neopakovala. Kluci ukázali, že jsou už fakt PÁNI VOLEJBALISTÉ a v prvním setu jsme kromě začátku stále mírně vedli a soupeře drželi na uzdě. Precizní, místy opravdu téměř bezchybnou hrou, jsme „Frýdečáky“ nepustili k ničemu zásadnímu a první sada šla na naše konto. S kolegyní Vlaďkou jsme si po prvním setu říkali, že tak dobře jsme naše borce hrát ještě neviděli. Je pochopitelné, že úplně to popsat asi nepůjde, ale to co hrála Křenka během druhého setu, to byl nářez, galapředstavení, první housle, zkrátka říkejme tomu jakkoli, neskutečný volišový zážitek. Úplně všechno nám vycházelo. Excelentní, nahrávačem režírované, kombinace v útoku, zakončené buď dělovkou nebo naopak chytře „zalité“, případně jen tak se štěstím uhrané. Ale vždy body pro nás a soupeř v tyto chvíle fakt trpěl a místy jen a jen přihlížel, co že se to vlastně na place děje a bodový rozdíl úctyhodně narůstal. Takto samozřejmě nelze hrát pořád a za stavu 24 : 17 jsme se na setbolu zasekli. Začali jsme vymýšlet, možná trošku frajeřit a volejbalová štěstěna se k nám otočili zády. Soupeř snížil až na 23:24, ale poslední míč druhého setu putoval za námi a další body za vítězství 2:0 na sety. Sečteno podtrženo, 2 výhry bez ztráty setu a z toho pochopitelně 1. místo ve skupině a vyhlíželi jsme druhého v pořadí ze skupiny B, kterou tvořili Sokolov /lehce slabší/, Příbram a Liberec /oba týmy našlapané k prasknutí/. Skupinu nakonec po velkém boji vyhrála Příbram před Libercem a Sokolovem. Naším soupeřem byl relativně slabší druhý Liberec, se kterým jsme měli hrát další den, tedy v úterý. Situace se však, jak kdysi říkávala moje babička, parádně „zašmodrchala“. Náš rival z města pod Ještědem byl sice ještě v pondělí večer možná hratelný a lehounce slabší soupeř. Ale do hry vstupuje jméno mladého extraligového nahrávače Liberce Piskáčka. Tato opora libereckého gymnázia v pondělí ve Varech nemohla hrát. Měla totiž klubové povinnosti u extraligové Dukly Liberec, která téměř ve stejnou dobu hrála čtvrtfinále play-off naší nejvyšší volejbalové soutěže, shodou okolností právě v Brně. Ani opravdový klasik velkých zápletek W. Shakespeare by to snad lépe nevymyslel. Křenová v pondělí neustále přemýšlela, jestli je možné dohrát utkání extraligy pozdě večer v Brně a ráno druhý den v 8.15 hod. být připraven výrazně podpořit svou mateřskou školu na středoškolkách ve Varech. Byly vypisovány nejrůznější sázkařské kurzy, zda Piskáček přijede nebo zda přijede později nebo zda se na to vyflákne, protože bude unavený atd. atd, prostě se to řešilo a řešilo. Ráno naše družstvo dorazilo po snídani do sportovní haly a první člověk, kromě vrátného,na kterého jsme u šaten narazili, byl nahrávač a tisíckrát propíraný Piskáček. Nepůsobil unaveně, nebyl zraněný a bylo jasné, že proti nám nastoupí. V duchu jsem si říkal, kurňa to mě fakt pos…. Takže pokud jsme chtěli proplout do finále museli jsme přejet Liberec i s Piskáčkem, jinak nás čekal „jen“ souboj o bronz. Na jedné straně to byla pro kluky obrovská výzva, na druhé straně jsme z toho měli možná trošku stažený půlky. Semifinále přineslo vynikající volejbal, v týmu Liberce Piskáček a jeho parta a naproti nim TEAM KŘENKA s.r.o. Zcela záměrně to píši velkými písmeny, protože si myslím, že tento faktor rozhodl. Gymnazisté z Liberce byli i bez Piskáčka partičkou skvělých volejbalistů a s ním se zdáli být téměř neporazitelní. Hráli výborně, bojovně, obětavě, tvrdě, Piskáček místy čaroval, ale úplně z nich nebyla cítit soudržnost a chuť vyhrát. Prostě to slovo TEAM. Naopak naši hráči prokázali komplexní volejbalovou kvalitu. Nepodělali jsme se z příjezdu Piskáčka, po celou dobu zápasu jsme byli koncentrovaní jen na svou hru, zbytečně jsme nediskutovali s rozhodčími a bod po bodu jsme si plnili svůj zlatý sen. Na síti i v poli jsme měli místy instinkty dravce-zabijáka, bez toho takovou bitvu prostě nemůžeš vyhrát. Minimálně jsme kazili na servisu a hráči na place, lavička náhradníků, oba trenéři i jedna fanynka /spolužačka našeho nejmenovaného hráče/, vytvořili s trochou nadsázky pro těchto pár volejbalových chvilek živý sportovní stroj. Říká se tomu třeba TÝM, PARTA, KOLEKTIV, to je v podstatě jedno. Je to ale něco, co nemůžeš ani vyfotit, natočit na kameru, popsat, nějak naplánovat atd… Všechno se protne obrazně v jednom bodě a času a musí se to PROŽÍT!!! Omlouvám se za drobné filozofování, Křenová:Liberec 2:0 na sety, jsme ve finále, medaile je jistá, endorfiny valí i ušima jako rozvodněná Amazonka. Všichni jsme z toho byli hotoví a užívali si to plnými jarními doušky.

Do finále se s námi nakonec přes Příbram probojovali už dobře známí hráči z Frýdku-Místku. Tedy repríza zápasu ze skupiny, který jsme den předtím vcelku jasně vyhráli, ale bylo třeba to ještě jednou zopakovat. První set dramatický a napnutý jako kšandy, ale pořád jsme měli lehounce navrch a hráči z Frýdku se nemohli dostat úplně do tempa. 1:0 na sety pro nás a od pomyslného volejbalového středoškolského Olympu nás dělil už jen jeden vyhraný set. Takto po boji to zní velice jednoduše, ale v tu chvíli byl kýžený titul ještě na míle vzdálen. Opět se potvrdilo staré dobré sportovní pravidlo, že poslední krok bývá nejtěžší. V prostřední fázi druhého setu se na herní vlnu dostal náš soupeř ze severu Moravy a i když jsme nehráli vůbec špatně, tak Frýdek zkrátka nezkazil balon. Jejich levorukému univerzálu /naši borci ho pohotově podle chladného profilu nazvali Ivan Drago z filmu Rocky II/ se začalo naprosto všechno dařit a v tu chvíli byl k nezastavení. Nepomohly ani 2 time-outy a druhý set nakonec za stavu 22:25 z našeho pohledu putoval k soupeři. Takže rozhodoval nepopulární tie-break, zkrácený set ve kterém se může stát opravdu cokoliv. Los nám přiřkl na závěrečný set servis. Situace, ve které se všechno předešlé tak trošku maže. Skóre je vyrovnané, na žádné kdyby z předchozího setu se nehraje a o zlatu rozhodne příštích pár chvilek. Frýdek „nabuzenej“ z druhého dějství toužil obhájit loňský titul a Křenová odhodlána udělat poslední krůček a urvat zlato pro sebe. V této atmosféře, husté jak sviňa, jde na podání náš nahrávač Adam. Začátek jako z partesu, Provaz třikrát po sobě na servisu skáče a úder „solí“, soupeř to sice přijme, ale je pod tlakem a jeho útok už není smrtící. Takže 3:0 pro nás a lepší úvod do tie-breaku jsme si opravdu nemohli přát. Pak už si přesný průběh skóre úplně nepamatuji, na kurtu zuřila nefalšovaná volejbalová válka a hrálo se doslova o každý čtvereční decimetr palubovky. Myslím, že jsme vedli 8:5, otočily se strany a soupeř snížil na téměř kritických 7:8. A za tohoto stavu jenom z opačné strany kurtu opět Provaz na podání. Situace téměř jak přes kopírák. Adam opět tvrdě servíruje z výskoku, soupeř opět v nesnázích a odskakujeme znovu na rozdíl 3 bodů. Skore 10:7, Křenka v lehkém herním tranzu a valíme dál…Tie-break nakonec 15:12 pro naše reprezentanty a jsme MISTŘI REPUBLIKY!!! Oslavný vítězný taneček v kruhu o endorfinech ani nemluvím /to je hotová Niagára/, prostě zlatý volejbalový příběh je dovršen. Mistrovský titul vybojovali: Daniel Doleček 4.D-univerzál, v útoku přezdívaný šlapanický kladivoun případně mlátička, ale i v obraně se ve vypjatých situacích válel po kurtu jak zamlada. Mladík, o kterém jsem si do finálového zápasu s Frýdkem myslel, že ho ale naprosto nic nerozhodí a nerozčilí. Dvě po sobě zkažené smeče, ale i tohoto kliďase s výrazem hráče pokeru, parádně rozpálili a Dan projevil emoce. I jeho spoluhráči čučeli jak hrom!!! Byl vyhlášen nejlepším hráčem turnaje. David Pavlovský 4.D – smečař, který má snad v dolních končetinách péra. Naprosto neuvěřitelný výskok a ve chvílích, kdy se Danovi tolik nedařilo, spolehlivě zakončoval a bral zodpovědnost na sebe. Na příjmu podání a v poli nenahraditelný, prostě parádní výkon. Jakub Novotný 4.D- blokař. Další člen z volejbalové akademie této třídy a i když hrál na postu,na kterém ve svém klubu normálně nehraje, prokázal na středu sítě famózní přehled a byl platným hráčem. Jeho několik složených rychlíků, kdy ukázal naprosto precizní profesorskou práci svého pravého zápěstí, bylo fakt ukázkových. V obraně vysoko s neskutečným přesahem k soupeři. A jeho jedovatá plachtička k lajně, to byla báseň. Tadeáš Tezzele 2.C-smečař s velkým přehledem a neuvěřitelně pestrou hrou. Střídal v útoku tvrdé projektily s kvalitním roládkami a umístěnými údery. V obraně v poli měl několik klíčových zákroků, kdy úspěšně tupil ostří frýdeckého univerzála. Výborný hecíř, který byl stále dobře naladěn a snažil se to přenášet na ostatní spoluhráče. Karel Pelikán 3.B-blokař, kapitán týmu. Když se při smečích soupeřů zjevily na bloku jeho obrovské „bicáky“, tak měli protivníci opravdu nahnáno. V útoku spolehlivě složil pár kvalitních míčů a na podání byl také patřičně důrazný a přesný. Tadeáš Sádecký 3.C-libero. Na tomto místě hrál náš volejbalista ve Varech poprvé. Na příjmu podání byl ze začátku drobet nejistý, ale jeho výkon rostl zápas od zápasu. A v semifinále a finále už jeho hra v poli snesla nejpřísnější měřítka a příjem servisu byl téměř milimetrový. A to od libera manšaft prostě potřebuje. Tomáš Horký 4.B, Marek Svoboda 3.A a Petr Beneš 4.D. Tito tři hráči vytvořili pevné a kvalitní zázemí tzv. lavičky náhradníků. Kluci nezatrpkli, že se do hry moc nedostali a věřím, že si celý turnaj taky patřičně užili a parádně si zafandili. Adam Provazník 4.A – nahrávač. Už zmiňovaný v souvislosti s tvrdým, nekompromisním servisem ve vyhrocených situacích. Kromě toho ale na nahrávce skvěle rozděloval míče a smečaři mohli tvrdě pálit ostrými. Sebevědomý mozek týmu, který hru družstva řídil a i při svém mládí, téměř hotový pan režisér.

Závěrem kromě tradičního „HOŠI DĚKUJEM“ je třeba odlehčit a skončit nyní už okřídleným rčením našeho průvodce po KV Peťana Beneše: „Kurňa, to je AKCA!“ a dále slovy a tóny oslavného chorálu: „Tak jsme mistři, no a cóóóó…“

MISTŘI