Osvětim: Továrna na smrt

Průvodce studentům vylíčil chod koncentračních táborů: "Židy přivezli z ghetta do těchto táborů. Jeli se všemi zavazadly ve vagónech určených pro dobytek. Nacisti do nich nahnali co nejvíc lidí tak, že se ve vlaku ani nemohli hnout. Takto cestovali několik hodin, či dokonce dnů. Když se otevřely dveře vagónů, někteří už byli mrtví. Ostatní před táborem rozdělili na dvě skupiny: zdatné muže na jednu stranu, ženy, děti a staré lidi na stranu druhou. Doktor, který je na místě prohlédl, je poslal buď do tábora nebo rovnou do plynových komor."

V prvním táboře si sudenti prohlédli několik budov, v nichž Židé a vězni jiných národností přebývali. Dnes tyto budovy slouží jako muzeum: místnost plná několika tun dívčích vlasů; nádobí, kufry, šicí stroje a mnoho dalších předmětů, které Židé do továrny na smrt přivezli s sebou. Chodba s fotografiemi vězněných politiků s datem narození, příjezdu do tábora a úmrtí vede přinejmenším k zamyšlení. Studenti si prohlédli i plynovou komoru se spalovnou, která se v tomto táboře jako jediném ze tří osvětimských lágrů zachovala.

V druhém táboře, několikanásobně větším než ten první, stačili Němci před příjezdem Rudéí armády téměř vše zničit. Zbyly jen koňské stáje, které soužily jako ubytovny pro vězně - rozdělené zvlášť na ženské a mužské oddělení. Prohlídka je tedy velmi krátká. Pozornost upoutá velký památník obětem koncentračních táborů. Původně Poláci měli v úmyslu tyto tábory úplně strhnout a zahladit, ale přeživší vězni je chtěli zachovat na připomínku, jaké ohavnosti dokážou lidé udělat.

"Jsem velice ráda, že jsem se dozvěděla něco víc o tomto táboře. Každý by to měl vidět. Ale už nikdy se sem nechci vrátit," zhodnotila exkurzi Kristýna, jedna ze studentek.

text: Kateřina Matoušková, 4.C