10. 9. 2015
Zatímco většina studentů našeho gymnázia zahájila nový školní rok 1. září 2015 a už nevynechala ani den, nás několik vyvolených z 1. - 3. ročníků jsme přišli jen zkontrolovat, zda se ve škole nic nezměnilo (kromě zavřeného bufetu, který jsme důstojně obrečeli), a 3. 9. jsme odcestovali směr Belgie-Bruggy a ještě dál až do nádherné Anglie.
Po menším zpoždění jednoho nejmenovaného studenta jsme ve čtvrtek odpoledne vyrazili na naši dlouhou cestu. V noci jsme se všichni prospali tak nepohodlně, jak jen to v autobuse jde, a ráno jsme vystoupili do deštivého počasí v Bruggách – Benátkách severu. Bruggy se nacházejí na řece Reye, a protože se od středověku takřka nezměnily, mají veliké kouzlo. Navštívili jsme tu Muzeum čokolády a absolvovali jsme projížďku na lodičce po zdejších kanálech s anglickým obohacujícím výkladem. Přestože byly Bruggy nádherné, byli jsme rádi, když jsme navečer zase usedli na svá místa v autobuse a přesunuli se kousek za francouzské hranice do hotelu F1, kde, díky Bohu, byly alespoň postele. Skvělí páni řidiči nám na požádání připravili k večeři párky, pojedli jsme a padli únavou. V sobotu ráno jsme přejeli do nedalekého přístavu v Dunquerku, nalodili se na trajekt, opět s menšími problémy, když se jedna nejmenovaná blonďatá princezna z 2. C odvážně vydala ke kontrole s prošlým pasem, a pokračovali přes kanál La Manche do naší vysněné Anglie. Vylodili jsme se hned poté, kdy jsme si s úžasem prohlédli doverské útesy, na vozovce jsme se přesunuli na levou stranu a už jsme jen čekali, až vystoupíme u nejslavnější megalitické památky v Evropě – Stonehenge. Magické a záhadné seskupení obrovských balvanů bylo velice zvláštní, krásně zvláštní. Večerní příjezd do Plymouthu, kde nás čekaly anglické rodiny, byl příjemný. Všichni jsme po hladových dvou dnech dostali pořádně najíst a pak samozřejmě rozvíjeli naše komunikativní schopnosti v oblasti anglického jazyka. Nedělní první zastávka na Saint Michael’s Mount, což je žulový útes zvedající se z moře do výšky 80 m na vrcholku s překrásným hradem, byla skvělá. Bez fotografií těžko popsatelné a s nimi těžko uvěřitelné. Následovalo Minack Theatre a následně nejjižnější cíp Anglie, neboli Land’s End. A opravdu je to jako na konci světa, všude jen oceán a víc nic. Takovou krásu bychom nenašli ani v ráji. Pondělí bylo ve znamení zelené barvy, neboť jsme navštívili Eden Project, rozléhající se v opuštěném kaolinovém dole, plný nejrůznějších květin, rostlin a přírodních výrobků či vynálezů. Eden Project se snaží vysvětlovat souvislosti mezi rostlinami, lidmi a prostředím. Následný Tintagel Castle byl taktéž úchvatný, obklopen nádhernou zelení. Podle legendy se zde narodil král Artuš, což toto místo proslavilo. Strávili jsme v Plymouthu poslední noc, rozloučili se se skvělými hostiteli, kteří nás srdečně objali a vyznali se, jak moc jim budeme chybět a opět jsme vyrazili. Teď už nás čekal poslední den na cestách po krásném Cornwallu, přes Glastonbury, kde jsme s průvodci oblečenými v dobových kostýmech prošli Glastonburské opatství s údajným hrobem již zmíněného krále Artuše. Pak jsme navštívili Wells, kde jsme zhlédli proslulou katedrálu, a následně jsme navštívili lázeňské městečko Bath, kam jsme se těšili, jelikož nás čekal rozchod a všichni bez výjimky jsme zamířili do Primarku. Utratili jsme spousty peněz, dostali spousty tašek na naše nové oblečení. Večer jsme dorazili do Londýna, kde nás čekali noví hostitelé a poslední anglická noc. Londýn, kterého jsme se celý týden nemohli dočkat, byl konečně před námi v celé své kráse. Prošli jsme Greenwichským parkem až k nultému poledníku, od něj jsme se plavbou po Temži pod Tower Bridgem dostali až k Tower of London a následně bludištěm londýnského metra až do Westminsteru, kde jsme viděli to nejhezčí z celé Anglie. Big Ben, London Eye, Westminsterské opatství. Potom jsme se prošli kolem Downing Street, Národní galerie a parkem svatého Jakuba až k Buckinghamskému paláci. Celý den v hlavním městě jsme zakončili posledními librovými nákupy na Oxford Street a taky ztrátou lístku na metro další nejmenované studentky. Přes ještě jednu menší komplikaci s odjezdem trajektu a následnou 25 hodinovou cestou v autobuse jsme úspěšně ve čtvrtek večer zastavili před naší milovanou školou a ocitli se zpět v realitě. Bylo to neskvělejší zahájení letošního školního roku. Velké poděkování patří cestovní kanceláři, pánům řidičům, paní průvodkyni a naším skvělým profesorkám angličtiny. NEXT YEAR AGAIN !
Gabriela Matýsková, 2.E