Exkurze 6.A do Prahy

Na přelomu září a října jsme se se třídou zúčastnili třídenní exkurze do Prahy. Počasí se velmi vydařilo a bylo jako stvořené pro poznávání památek našeho hlavního města.

 

 

 

 

V den odjezdu 30. září se celá naše třída setkala v sedm hodin a dvacet minut ve vestibulu Hlavního nádraží v Brně a po několikahodinové cestě rychlíkem, při které se toho stihlo hodně napovídat, jsme konečně dorazili na „místo určení“. Po příjezdu začala naše druhá cesta směrem k ubytovně – AZ Hostelu. A po krátkém načerpání sil jsme se konečně vydali do víru velkoměsta.

 

 

 

 

Jako první nás čekala procházka po Malé Straně a taky mnohými vysněný oběd. Jako další byla na programu prohlídka Pražského hradu, při které se nám naskytla ojedinělá příležitost si zblízka prohlédnout tureckého velvyslance a také se zasmát vystoupení neznámého aktivisty přímo před branami Pražského hradu. Jako další následovala krátká procházka po okolí Pražského hradu a také přesun zpět na hostel, kde následně započaly přípravy na večerní divadlo.

Já a moji kamarádi jsme se vydali do divadla Na Fidlovačce na inscenaci světoznámého muzikálu My fair lady. Představení bylo perfektní a na jevišti se nám naskytl pohled na známé herce Tomáše Töppfera, Otakara Brouska a Elišku Balzerovou. A představení se nám odehrála rovnou dvě, protože jsme byli obklopeni skupinkou adolescentů velmi nevybíravých způsobů, jejichž vystupování bylo proti základním pravidlům slušného chování. Ale i tak se nám divadlo velmi líbilo.

Dalšího rána před námi byla prohlídka židovského města, která se pro mě osobně stala z celého výletu tou nejzajímavější. V odpoledních hodinách pro nás už byla připravena prohlídka Starého Města Pražského společně například s Betlémskou kaplí a po ní také druhé a poslední divadlo našeho výletu.

Na konci druhého dne, kdy jsme prochodili již značnou část centra Prahy, mě už dost bolely nohy a musím se přiznat, že jsem se těšila na večer do divadla, kde si sednu a zhlédnu operu Jakobín. Kolem Národního divadla jsme už dříve několikrát prošli a já jsem byla zvědavá, jak tato monumentální budova bude vypadat zevnitř.

V podvečer jsme se oblékly do šatů a lodiček a vyrazily jsme. Čekala nás cesta přes Václavské náměstí a Národní třídu, která však nebyla příliš vhodná pro naše boty na podpatku, a tak jsme byly rády, že jsme si nechaly časovou rezervu. Nakonec jsme cestu zvládly a objevila se před námi nádherná novorenesanční budova Národního divadla. Vešly jsme dovnitř a začaly stoupat po dlouhém schodišti s červeným kobercem až na galerii, kde byly naše místa.

Když jsme si sedly, s úžasem jsme si začaly prohlížet interiér divadla. Dominantou byl obrovský a jistě i velmi těžký lustr visící nad hledištěm, který měl na sobě nespočet lampiček. Mezi jevištěm a hledištěm byla zatažená červená sametová opona, nad níž lze spatřit nápis „Národ sobě“, který vystihuje občany, jež darovali peníze na výstavbu budovy. Strop divadla byl pokryt nádhernými malbami. Díky obrovskému hledišti, všudypřítomnému červenému sametu a honosné výzdobě měl člověk až pocit svátečnosti.

Poté, co opera skončila a my jsme vyšly ven, naskytl se nám pohled na nasvícené divadlo, které se odráželo na tmavé hladině Vltavy. Ještě chvíli jsme postávaly venku a kochaly se večerní Prahou, pak jsme se ale vydaly zpět do hostelu, stále unešené krásou Národního divadla.

Poslední den našeho výletu jsme obdivovali různá zákoutí malebného Vyšehradu a také významná jména českých dějin na náhrobních kamenech Vyšehradského hřbitova. Poslední chvilky našeho výletu po Praze strávil každý po svém. Já jsem se se svými kamarády naobědval v malé hospůdce nedaleko Betlémské kaple a pak už se všichni vydali zpět na hostel pro své věci a posléze na pražské Hlavní nádraží.

 

 

 

 

Ve vlaku sice panovala atmosféra plná únavy z dlouhého chození, ale i tak v nás převažovaly jen samé pozitivní dojmy. Poslední společný výlet naší třídy si každý z nás moc užil.

Martin Vomela

Petra Kropáčková

Foto: Magda Pellarová