A tak jsme byli ve Francii!

A tak jsme byli ve Francii! Možná to víte, možná ne, ale septima A naší školy se na jaře letošního roku zúčastnila mezinárodního festivalu ve francouzském Rennes. Tedy přesněji festivalu Théatrales Européennes 2006, každoročně pořádaného místní školou Lyceé Saint Martin. Kdybyste náhodou podle názvu nevěděli, o co přesně se jedná, tak jde jednoduše o hraní divadla ve francouzštině, a to jak amatéry, tak budoucími herci. Kromě nás se tohoto ´festivalu francouzských divadel´ zúčastnily také skupiny z Polska, Madˇarska a z Rumunska dokonce dvě. Ani místní se nenechali zahanbit a her ve svém jazyce předvedli bezpočet…jakby taky ne – vždyť na své škole si obyčejnou výuku nechali zpestřit hodinami herectví a zkoušení divadla je pro ně každodenní náplní dne.
    Samotný festival, kdy se hrálo, probíhal čistého času tři dny.A hrálo se od rána až do večera, skoro do noci. Poslední představení totiž končila až po desáté hodině večer! Festival měla původně svým představením otevírat skupina z Polska, která čítala jen pět členů a dva profesory, avšak nějak se to nepovedlo. Jak se to tak už stává, technika selhala, a tahle milá, i když maličko nelehká, povinnost přešla na nás, kteří jsme původně měli hrát až druzí. No, nakonec to dopadlo dobře a festival byl oficiálně započat jednou z našich dvou připravených her a to kouskem Une concours de pros. Hlavní myšlenkou krátké komedie je potrestání zla, ve formě arogantního a namyšleného manažera, terorizujícího účastníky konkurzu na vysokou pracovní pozici. Vše ale končí usmířením a písničkou…prý se nám to povedlo a sál se smál, kdy měl, takže jsme snad tímto výstupem ostudu škole neudělali:-) Druhé představení LeRescapé d ´Austerlitz přišlo na řadu druhý den po obědě. Tahle o poznání delší hra vypráví jednoduchý příběh zasazený do doby napoleonských válek, konkrétně se odehrává na jižní Moravě za bitvy u Slavkova. Mladý francouzský voják Martin je při této bitvě těžce raněn a následně zachráněn dvěma českými dívkami a jejich matkou. Z jednou z nich se nakonec ožení. Hra je plná písniček (děkujeme paní profesorce Tomanové), tance (děkujeme panu profesoru Trávníčkovi) a moravského folkloru. Myslím,že by se vám líbila…je snadné jí porozumět a opravdu jsme si dali záležet na kostýmech, včetně krojů a vojenských uniforem… Když už velmi dopodrobna znáte naše hry, bylo by fajn zmínit se i o těch ostatních. Největší úspěch měla asi hra rumunské skupiny z Aradu. Ti předvedli skvělou parodii na dvůr francouzského krále Ludvíka XIV. Hra byla svižná, měla dobrý nápad, skvělý scénář i provedení a celý sál se upřímně bavil…no, spíše se nemohl přestat smát:-) Také herecké výkony byly více než přesvědčivé, a tak se dočkali zaslouženě nejdelšího potlesku. Druhá rumunská skupina ze Sibiu zahrála také parodii,tentokrát na pohádku Dlouhý, Široký a Bystrozraký. Provedení bylo umělecké a hodně moderní, ovšem dojem kazilo, že hru většina lidí nepochopila a jaksi chyběl konec, takže názory byly smíšené. Maličká polská skupina předvedla po opravení porouchané techniky takřka filozofické dílo. Velkolepá projekce fotografií z celého světa doprovázela zamýšlení nad smyslem života i dialog dobra se zlem. Nechyběly ani zvukové a světelné efekty, takže Poláci všem dokázali, že i málo lidí může předvést velké divadlo. Maďarská skupina zahrála typické moderní studentské divadlo. Emoce, alternativní pohyby i kostýmy na jednoduché scéně. Chvíli záchvaty vzteku, chvíli láskyplná vyznání s nesourodými činnostmi v pozadí. Dojem jenom trošku kazil výrazný maďarský přízvuk, takže hercům chvílemi nebylo dobře rozumět. Nejvíce her, jak již jsem jednou zmínila, předvedli Francouzi. Těžko hodnotit každou zvlášť…viděli jsme z jejich produkce představení dvě hodiny dlouhá, krátké scénky dvou až tří lidí i malé komické skeče. Myslím, že nejpovedenější bylo zpracování Deseti malých černoušků od Agáty Christie. Herecké výkony byly, dle očekávání od mladých herců, stabilně nadprůměrné,ale tahle slavná detektivka měla navíc i velmi poutavý děj, svižnou výpravu, hezké kostýmy i chytře vyřešenou scénu. U téhle hry se opravdu nikdo nenudil, přestože patřila k nejdelšímJ A vlastně celý festival, ač patřil k nejdelším divadelním maratónům, co jsme kdy absolvovali ,nás ani trošku nenudil a byl skvělým a nevšedním zážitkem stejně jako zbytek pobytu ve Francii.
    Abyste věděli, náš malý výlet se netýkal pouze divadla. Ve Francii jsme celkového času od odjezdu do příjezdu strávili plných deset dní. Čtyři z toho zabrala cesta, ale ani ta nepřišla vniveč, protože jsme díky ní mohli obdivovat krásy Francie i jinde než v Rennes. Po cestě tam jsme viděli katedrálu v Metz a Paříž a její velkolepý palác Versailles. Na zpáteční pak údajně nejtajemnější katedrálu světa v Chartres a nádherný gotický chrám v Remeši, kde byla korunována většina francouzských králů. Před začátkem festivalu jsme také navštívili klášter Mont Saint Michelle,který je při přílivu ostrovem a při odlivu pevninou, pirátské městečko Saint Malo a ptačí rezervaci. Na vlastní oči jsme viděli bretaňský příliv, přicházející rychlostí cválajícího koně a ochutnali čerstvé „lahodné“ syrové ústřice. Neminula nás ani prohlídka Rennes, místní opery a taková pocta, jako přijetí na radnici, kde jsme zazpívali dvě české písničky. Fotky téhle akce se dokonce objevily v novinách. Byli jsme také pozváni do místní luxusní restaurace a nutno dodat, že i strava v „obyčejné“ školní jídelně byla pestrá a všichni na její speciality dodnes vzpomínají.
    Viděli jsme tedy a zažili mnoho zajímavého, ale ani ze studijního hlediska nebyla cesta ztrátou času. Jelikož většina z nás měla možnost být po celou dobu pobytu ubytovaná přímo u rodin studentů školy Lycée Saint Martin, nebylo nouze jak o studium francouzštiny, tak o ´studium´ místních zvyků, obyčejů a i způsobu života. Ze všech místních studentů se nakonec vyklubali skvělí kamarádi a každý na svého hostitele rád vzpomíná, pokud s ním přímo není ve stálém kontaktu. ….A co tedy dodat na závěr? Cesta byla poučná a i zábavná, každopádně přínosná a dala nám spoustu nevšedních zážitků, na které budeme určitě všichni ještě dlouho vzpomínat. Měli jsme možnost vidět památky, poznat místní kulturu, procvičit se v jazyce i užít si tolik divadla, jako nikdy předtím. V září se chystá další festival v Rumunsku,takže…kdo ví co ještě zažijme.
Edita Bezegová,  7.A8