11. 11. 2004

Gymnázium Křenová

Stužkovací večírek

    Jedenáctého listopadu ROKU 2004 studenti maturitního ročníku neočekávali jen Martina na bílém koni, ale především večer. Proč byl tento večer tak důležitý? Snad právě kvůli tomu, že se blíží čas ukončení studií a my jsme předvedli ukázky, jak jsme dokázali využít času, který jsme strávili ve školních lavicích i mimo ně. Prostě maturita! A právě na stužkovacím večírku jsem se všichni poctivě nechali „napíchnout vstupenkou“ mezi maturanty. To bylo oficiálně považováno za účel této společenské akce. Jaká byla skutečnost? No s nadhledem vzato se příliš nelišila.     Po příchodu do jedné nejmenované restaurace v Brněnských Ivanovicích jsme s nepatrným překvapením zjistili, že společenské šaty a obleky se příliš k charakteru prostor nehodí, ale k charakteru akce zajisté ano. Počáteční rozpaky a čekaní na všechny příchozí vystřídalo „stužkování“ . Večírku se účastnily krom vážených paní profesorek, panů profesorů a samozřejmě pana ředitele 3 třídy maturitního ročníku. Postupně se necelé stovce studentů dostalo pocty si nechat připíchnout stužku ( nutno podotknout, že některé dívčí oděvy byly spořejší, než bylo profesorům milé – neměli stužku kam umístit ). Když bylo dílo dokonáno, měli jsme při společném přípitku možnost se po čtyřech letech konečně seznámit se všemi „kolegy maturanty“. Celá tato oficiální část proběhla v příjemném duchu, poznali jsme mnoho milých lidí, vedli upřímnou konverzaci s profesory, někteří měli slíbeno, že se konečně dozvědí, co raději vědět snad ani nechtěli, a hlavně jsme se měli možnost poznat trochu jinak než pouze ve vztahu učitel – žák.     Po přípitku jsme si každý našli činnost sobě bližší – někteří šli zkontrolovat místní bar, jiní se vrhli na společenské aktivity jako například kulečník, tedy vlastně jen kulečník, všichni si povídali, bavili se, smočili hrdlo a ti fyzicky zdatnější, i z řad profesorského sboru, se vydali na taneční parket v rytmu oldies melodií.     Jakmile někdo uzrál do stadia dostatečně užitého večera, postupně se počet účastníku snížil až na takový počet, který i tak přerostl přes hlavu vrchnímu v oné restauraci a sdělil nám své přání, abychom třeba zkusili i někde jinde potěšit svou přítomností...     Posléze se cesty všech bývalých i budoucích maturantů rozešly (kdo nezvládl rozjezd) a rozjeli (ti šťastnější) vstříc možnostem nikdy nespící moravské metropole, ta pohltila všechny rozdováděné studenty a pak už se program různil.     Druhého dne ráno (jako každý rok jsme měli na desátou) jsme se velmi pozvolna scházeli ve školních lavicích, našel-li někdo sílu. Ti čilejší přišli včas, ti méně zdatní v průběhu dne a ti, co pro ně noc byla divočejší, než předpokládali, nedorazili toho dne vůbec.     Kdo přišel, byl pochválen, komu to nebylo přáno, byl pochopen. Ono pohled na zničené tváře nepřidal na síle nikomu. Ostatně na průběh celé akce se můžete na FOTOGRAFIÍCH, které jsme pro Vás poctivě zaznamenali, podívat sami.     Všem, kdo se i malou měrou podíleli na této akci, patří dík.

DESINFIKCE